Konečně jsem byl na Islandu

Je to tak. Už mě nebavilo slintat nad fotkama ostatních a chtěl jsem si to tam jet taky trochu prozkoumat. V hlavě jsem to měl už dlouho, ale letos jsem konečně našel odvahu a řekl si, že vyrazím. Naštěstí jsem v tom nebyl sám a přidal se ke mně i Max.

Já už si tak dva roky říkal, že se tam chci jet podívat. Ale furt jsem na to neměl našetřený peníze a proto jsem to odkládal. Jenže z Islandu se pomalu, teda vlastně spíš rychle, stává turistická atrakce a tak jsem si prostě řek, že není čas ztrácet čas a je potřeba tam už konečně vyrazit. S Maxem jsme se na tom domluvili někdy v lednu a řekli si, že to prostě dáme. Vymysleli jsme si datum a někdy v únoru začali řešit letenky a auto. Celkem se nám zamlouvala aerolinka WOW air, což je vlastně přímo islandská aerolinka. Nabízeli velkou bagáž 20kg, kufr do kabiny do 12kg a ještě batoh. Navíc to byl přímej let. Akorát z Berlína. Což se ale docela dá. Cena za letenky byla kolem 8tis. 

Ono ještě než se začtete do článku, tak chci jen zmínit, že jsme na tenhle výlet nejeli s tím, že budeme šetřit, jíst rohlíky atd. Řekli jsme, že si to prostě chcem užít. Samozřejmě jsme nechtěli zbytečně utrácet, ale třeba na půjčení auta jsme nechtěli moc šetřit a dělat kompromisy. Protože jsme plánovali, že většinu nocí budem spát právě v autě a tak jsme se nechtěli mačkat v Suzuki Jimmy nebo Dacii Duster. Zařizování auta jsem si teda vzal na starosti já a hledal jsem autopůjčovny, které jsou přímo na letišti a nabízejí Toyotu Land Cruiser. Nakonec jsem našel icelandcarrental.is a zabookoval si tam našeho parťáka na cestování. Auto vlastně bylo nejdražší položkou celého výletu. Vyšlo nás to na nějakých 36tis. s tím, že jsme si ho vyzvedli v pátek a vraceli následující neděli v 5:00 ráno. Tedy nějakých 8 a půl dní. Tady si dovolím jednu poznámku. Většina autopůjčoven chce kreditní kartu. A tím fakt myslí kreditní kartu, né debetní kartu, kterou má, řekl bych, 95% čechů. Když nebudete mít kreditku, tak Vám to auto buď vůbec nedaj a nebo si budete muset připlatit pojištění s nulovou spoluúčastí. Což je dost drahý. Takže doporučuju zřídit kreditku, aspoň kvůli tomu Islandu třeba.

Výhodou bylo, že letenky a auto jsme měli zaplacený už někdy v únoru a v době odletu, což bylo cca po třech měsících, jsme už teoreticky nemuseli nic platit. Krom jídla a nějakých ptákovin, co bylo potřeba si koupit. No a další výhodou bylo to, že mi na Island odfrčela Marťa už někdy v dubnu. Na sedm dní. Takže to tam vočíhla a poradila nám s místama, hot potama atd. Mimojiné napsala skvělej článek o Islandu, doporučuju taky pročíst, jestli se tam chystáte. Sepsala tam hrozně moc užitečných tipů, za což jí děkuju, protože se tomu můžu vyhnout 🙂 Páč mě tyhle faktický věci moc nebaví sepisovat. 

No ale zpět k našemu tripu. Plán byl teda spaní v autě s tím, že si ale pak najdem na bookingu nějaký ubytko na jednu či dvě noci. Navíc se nám nabídla kámoška Andy, že v pátek a sobotu před odletem můžeme spát u ní v Reykjavíku. Protože tam studovala a měla k dispozici zrovna volný pokoj. Bohužel už odjela zase zpátky do ČR, čímž její ubytovací nabídka skončila. Přílet jsme měli naplánovaný v pátek odpoledne a odlítat jsme měli následující neděli, brzo ráno. Měli jsme tedy nějakých 8,5 dnů na cestování. Let byl v pohodě. Trochu jsme se báli odbavení, co řeknou na naše narvaný batohy technikou. Max měl navíc na batohu připlej stativ. Ale vše proběhlo uplně v klidu, teda krom toho, že nás svlíkli do trenek a nechali nás běhat po letišti. 

Ne kecám, svlíkání nebylo a fakt to bylo v klidu. Navíc teda i letušky v letadle byly strašně příjemný a pomohly nám se zavazadlama atd. Protože jsme do letadla přišli krapet pozdějš a nebylo už moc místa, kam to dát. Horší to teda bylo při příletu na Island. Jak uvidíte ve videu, tak jsme odlítali z krásnýho počasí a přiletěli jsme do sněhový bouře. A vlastně v prvním okamžiku se nám ani nechtělo ven z letadla. Teplotní rozdíl 20°C nebyl moc vřelým uvítáním. Proto jsme si na letišti koupili rychle zásobu rumu, kdyby nám náhodou byla zima (btw na letišti je ten chlast nejlevnější, takže jestli plánujete trochu pít, tak doporučuju koupit něco rovnou tam, na Islandu byste se pak celkem plácli přes kapsu). No pak už jsme našli shuttle, kterej nás zadarmo svezl přímo k půjčovně, která mimojiné je asi 5min pěšky od letiště. Vyřešili jsme formality, dozvěděli se, že je nejhorší květnový počasí za posledních x let a vydali jsme se vstříc dobrodružství. 

Jinak květen jsme si vybrali strategicky kvůli tomu, že je to poslední měsíc předtím, než vypukne turistická sezona. Plán byl dobrej. Jen to počasí to trochu zhatilo. Ale neva. Z letiště jsme si to namířili směr Reykjavík, kde jsme chtěli koupit trochu jídla a rozkoukat se u kávy ve Vinylu, kde pracovala Andy. Velkejm nákupům jsme se chtěli vyhnout a vzali jsme si sebou i hodně Many s tím, že budeme žít hlavně z ní, protože jsme na ní s Maxem zvyklí. Na doporučení jsme zavítali do Bonus marketu. Poznáte ho jednoduše, ve žlutym logu má růžový prase 🙂 No ale když jsme vešli dovnitř, tak jsme zjistili, že to jídlo zas tak drahý není. Takže z malého nákupu se stal docela velkej nákup. Nechali jsme tam každej cca 5.000ISK, což je cca 1.000kč a odcházeli jsme každej s dvěma velkejma igelitkama. Takže pohoda. 

Úsek od letiště k Reykjavíku trvá cca hodinku a není moc hezkej. Ale když pak vyjedete z Reykjavíku směr kamkoli jinam, tak začne to správný šílenství. Nonstop zdvižená, ukazující ruka, brada na zemi a hláška: Čum támhle … no ty krávo … vidíš to? A támhle … Stůj, jdem fotit … No a v tomhle duchu to bylo cca první tři, 4 dny. Je to fakt sranda, jakou člověk dostane facku od té přírody a kouká na to vyjeveně. Po pár dnech si ale zvyknete a zjistíte, že určitý rysy jsou všude podobný a to pobřeží je všude tak nějak podobně členitý. Těžko se to popisuje, snad to bude vidět na fotkách. Co se ale mění, doslova lusknutí prstu, je jakoby povrch. Chvíli jedete po silnici a kolem sebe máte všude mech a najednou jste na silnici kolem který je jakoby lávový pole/skály. Ze zelený to jde do žlutý, černý atd. Fakt úlet. 

Bohužel se ale mění i počasí. A to dost rychle. Chvíli svítí sluníčko, vy si připadáte jak v ráji a najednou bum, trefí vás jeden kroup, druhej, třetí … a už sedíte v autě a nechcete vystrčit ani malíček. Na druhou stranu je to skvělá vlastnost, kterou když pochopíte, tak zjistíte, že si nemusíte lámat hlavu z počasí. Prostě když někde jste a je hnusně, tak chvíli počkejte a ono se to změní. Blbý je, když někam jedete a s váma jede i ten dešťovej mrak. Což se nám párkrát taky povedlo. Jinak teda my jsme si fakt vyžrali to počasí se vším všudy. Chvíli jsme měli tak silnou sněhovou vánici, že nás to málem zfouklo ze silnice. S dronem se taky moc lítat nedalo a foťáky nám nejednou zmokli. 

A já furt přemejšlím, jak vlastně pojmout tenhle článek 😀 Blbý je, že už jsem asi u osmýho odstavce a furt bych psal a psal. Ale nevím, jestli to někdo bude číst. No nic, jdu pokračovat. Co se týče naší cesty, respektive plánu cesty, tak to bylo docela easy. Měli jsme pár míst, který jsme si vybrali na skvělý mapě od Marťi (možná jí časem zvěřejníme) a ty nám udaly směr. Z Reykjavíku směr severo-západ, Westfjordy, pak zpátky dolů k Reykjavíku a směr jih a jihovýchod. Vlastně nám to i tak nějak vyšlo. Akorát na těch Westfjordech jsme se chtěli zdržet déle, ale kvůli počasí bylo hodně cest zavřených a tak jsme tam toho tolik neprojeli.

Jednotlivá místa jsme mohli vidět u mě na Instagramu a asi je sem nebudu jednotlivě rozepisovat. Navíc teda za mě osobně doporučuju si fakt spíš určit směr jízdy a prostě jet a zastavit pokaždý, když se vám bude něco líbit. My se chvíli hnali za místama, který jsme jakoby chtěli a museli vidět a to byla chyba. Protože jsme přehlíželi ta místa, která ve výsledku byla hezčí a méně známá. Což jsme po pár dnech pochopili a začli jsme spíše zkoušet a objevovat.

Což se vyplatilo. Našli jsme super vodopády, který jsme ještě na fotkách neviděli a vytipovali si spoustu parádních míst na další návštěvu. Bohužel nás to stálo taky jedno zapadnutí do sněhovýho jazyku. Když jsme prostě posadili Land Cruisera na břicho a už ho nevyhrabali. Já musel běžet 5km do nejbližší vesnice a tam jsem zkoušel místní týpky, jestli nám nepomůžou. Nakonec zavolali někoho, kdo se tím živí. Přijel obrovskej týpek, obrovskym autem, já k němu naskočil a jeli jsme nás vytáhnout na místo, které nebylo ani na mapě. Pán si říkal Holly B a byl fakt super. Bohužel ale nešel ukecat a tak nás vytažení stálo nemalej peníz. Takže doporučuju opravdu neblbnout a vyhnout se cestám, který nevypadaj moc zpevněně. Ale zas budem mít o čem vyprávět vnoučatům …

Jinak co se týče lokalit, tak za mě Severo – západ (Westfjordy) fakt pecka. Krásná příroda, zatím ne moc zkažená turistama. Obráceně jih, okolí Skogafossu, toho letadla, Víku atd, tak to je už prostě turistická atrakce a je potřeba hledat místa, která nejsou tak známá. Když je najdete, bude nadšení. Ale třeba ten Skogafoss mě zklamal. Stejně tak vrak letadla. Zaprvé se k němu jde fakt dlouho. Cca 45min po pláži. Nevěříte? Taky jsem nevěřil. Ale je to tak. A když tam příjdete, tak si řeknete, že to prostě za to nestálo. Teda aspoň mně to moc neřeklo. 

Tak či tak, z fotografickýho hlediska se tam dá neskutečně vyblbnout. Mně tam začalo hrozně bavit fotit s ND filtrem na dlouhé expozice. To jsem si užíval. Obráceně jsem se chtěl vyhnout instagramovejm fotkám, takže jsem se snažil omezit shoefíčka, chytání sluníčka atd. Tak doufám, že se to povedlo. Ale to musíte říct vy, jestli se vám ty fotky líbí. Na druhou stranu tím, že jsme neměli moc sluníčka, tak se mi nepovedlo nafotit to, pro co jsem si tam jel. A nakonec jsem si přivezl uplně něco jinýho. 

Jinak teda celkově jsme najeli 3.000km, Toyota si vzala v průměru 10,5l/100km a nafta tam vycházela něco kolem 40-45kč/l. Něco málo jsme utratili za jídlo, dvě noci v parádních kabinách nás stály 2500kč na osobu. A zbytek už byl zaplacenej (letenky, auto). Když to vemu hrubým odhadem, tak to vyšlo na 35.000-40.000Kč na osobu. Určitě by to šlo udělat levnějš a zároveň i dráž. A jestli se to vyplatilo? Já o tom nepochybuju a plánuju, že tam vyjedu určitě ještě jednou. A opět teda mimo turistickou sezonu, takže nějak asi začátek září. 🙂 Jinak teda mám v hlavě ještě strašně věcí, který bych asi chtěl říct, ale nemůžu to napsat do jednoho článku, protože by byl strašně dlouhej. Ufff. Takže klidně piště dotazy, co vás zajímá a já na to zkusím udělat pokračování … nebo? Nemám zkusit udělat nějakou besedu s prohlídkou třeba těch fotek? Nikdy jsem nic takovýho nedělal, ale tohle si o to skoro říká 🙂 (rady, jak to udělat, jsou vítány). No a dost kecání, mrkněte na video, mrkněte na fotky a já jdu připravovat druhej článek s fotkama z druhýho fotáku. Protože tyhle všechny jsou jen ze Sonky.

Jo a děkuju The North Face za to, že mi nebyla zima. MojeMana za jídlo. Zeissu za půjčení Loxie a Martě, že mě pustila 🙂 Jo a Andy za azyl!

Komentáře