Objektiv v hodnotě nové Fabie

Asi si umíte představit ty rozzářený oči, když mi kluci ze Sony CZ nabídli, jestli nechci vyzkoušet přes víkend zatím asi nejdražší a nejvychytanější objektiv pro E mount. Tím objektivem je pevná čtyřstovka, tedy FE 400/2.8 GM. Chvíli jsem se zdržel a nedával na sobě znát radost. Moc dlouho jsem to ale nezvlád a čekání na ten den D bylo fakt dlouhé.

Úvodem …

Už v článku “Rok focení se Sony” jsem psal o tom, že můj sen od začátku focení bylo mít “bílej” objektiv. A to jsem si splnil pořízením FE 70-200/2.8 GM. Dlouho to bylo to nejvíc, co na E mount systém šlo pořídit. Pak ale Sony přišla s tímhle ultimátním sklem, které tenhle systém potřeboval jako sůl. Pevná čtyřstovka posouvá “bílé” objektivy do uplně jiné dimenze a já vždycky chtěl vyzkoušet, jaké to je fotit na ty obrovské objektivy, které profíci nosí vedle sebe na vlastním popruhu, protože se nevejdou do batohů … Hned na začátek musím říct, že tenhle objektiv si nekoupí začátečník a ani pro něj není určený. Je to nástroj pro profesionály, kteří přesně ví, na co takové ohnisko potřebují a jak s tím budou fotit. Dalším faktorem je cena, která se vyšplhala na 314.000Kč. Strašný co? Ale v téhle kategorii objektivů je to standard a člověk, kterej uvažuje o koupení tohohle skla moc dobře ví, že si to na sebe vydělá.

Technické specifikace …

Kdo ode mě už něco četl a nebo viděl nějaké mé video, tak ví, že si moc nepotrpím na takové ty technické specifikace atd. Protože ty si přeci můžete přečíst přímo u toho produktu. Takže pokud Vás zajímají tyhle technické specifikace, klikejte sem. Já to ale vemu zase po svym. Už víme, že se jedná o pevné ohnisko 400mm. Což je fakt pořádné přiblížení (o tom ale až níže v článku). Taky je už jasný, že se začíná na cloně f/2.8, což je na takovýhle objektivech právě ten parametr, který ty objektivy dělá dražší, těžší ale také použitelnější. Nutno říct, že váha tohohle “drobečka” je něco málo přes 2,8Kg. Je to hodně? Neřekl bych. Konkurence s těmito parametry má o cca 1kg víc. A jedno kilo na třech kilech je fakt znát. 🙂 Díky tomu se objektiv dobře drží a dá se v pohodě fotit z ruky a nemusíte používat takový ty monopody atd. Navíc tělo A7 nebo A9 není moc těžké, takže po nasazení jste na váze cca 3.5kg. Když byste si vzali Canon 400/2.8 a 1D x II tak se dostanete na váhu 5.3kg … Celkem rozdíl, což? A pak je tu spousta funkcí, které mě donutily si poprvé přečíst návod k obsluze. 

Co s tím budu fotit?

Problém trochu nastal ve chvíli, kdy ze mě opadlo nadšení, že s tím budu fotit a uvědomil jsem si, že už to chce promyslet, kam s tím vyrazit. Jsem zvyklej na maximální ohnisko 200mm. Ale tohle je 400mm. Pevnejch 400mm, takže si prostě neodzoomujete. Respektive odzoomujete, když uděláte deset kroků dozadů. Pokud Vám to místo dovolí. Měl jsem ale jasno v tom, že si chci zafotit sport. A to konkrétně cyklistiku. Protože to mi je nejbližší. Poprosil jsem tedy Kubu Říhu a vyrazili jsme na pár míst kolem Prahy. Pak jsem věděl, že chci zkusit fotit nějaká zvířata. Ideální by bylo si dát pravej wildlife. Na ten ale bohužel nebyl čas a nemohl jsem věnovat jeden den nejistému výsledku. Proto jsem vyrazil do Blatné na daňky a na Šumavu na vlčí výběh. A moje poznatky?

Focení sportu – test AF

Objektiv jsem u sebe měl už v pátek a tak jsme po práci mohli na rychlo vyrazit kousek za Prahu na místní traily. Bohužel bylo v lese už poměrně šero a tak jsem se nějak nemohl dostat na ideální časy závěrky. I tak se ale povedlo udělat alespoň pár záběrů. A taky jsem zjistil, že jestli budu chtít fotit kola, tak budu muset jít faaaaakt daleko. Dál než jsem čekal. Což například při focení v lese může být docela oříšek kvůli stromům a držet si cyklistu v ostřícím bodě dá docela zabrat. Čím se dostávám k AF a nastavení. Fotil jsem to na mojí A7rIII. Bylo mi jasný, že na A9 to bude rychlejší jak F1. Ale mě zajímalo jak 400GM zvládne ostřit a zároveň vykreslit to vysoké rozlišení.

Ostření jsem měl nastavené samozřejmě kontinuální a ostřící bod byl pohyblivý (volitelný) a ten nejmenší. Nemám rád používání různých těch zón, oblastí atd. Chci mít ostření co nejvíc pod vlastní kontrolou. Co se týče stabilizace, máte na objektivu na výběr 3 režimy. První a druhý je klasický. Tedy první stabilizuje vertikálně i horizontálně. Druhý režim pouze vertikálně a hodí se na panoráma či panning techniku a 3 režim je vhodný právě na focení věcí v pohybu a údajně se pomocí nějaký algoritmů snaží pomoct se stabilizací při mávání objektivem do všech směrů při snaze udržet objekt v ostřícím bodě. 🙂 A musím říct, že ta stabilizace funguje neskutečně dobře a přestože se jedná o ohnisko 400mm nebyl problém udržet třeba čas 1/125s. Neskutečný. 

První den jsem si to tedy ošahal a druhý den jsme šli už poměrně na jisto. Plán byl jasnej. Východ sluníčka na Prokopskym údolí. Dokonce jsem měl i vymyšlenou fotku. Což není u mě zvykem. Bohužel jsem se nějak přepočítal a nedošlo mi, jak je 400mm dlouhých. 😀 A přestože jsem stál na protějším kopci, cca 100metrů od Kuby, tak jsem ho furt měl přes celej displej. Ono by to nevadilo, kdybyste neměli v hlavě fotku, kde Kuba bude spíš tak přes 1/10 fotky a zbytek bude krajina. Nevadí. Improvizuju rád a tak jsem se z toho pokusil vymáčknout maximum. 

Pak jsme se ale posunuli na louku a zkoušeli jsme právě rychlost AF a vlastně i bokeh. A tady jsem zažíval (dámy prominou) fotografickej orgasmus. 400mm na f/2.8 v kombinaci s protisvětlem pár minut po východu … To je prostě něco neuvěřitelnýho. Tady se nám povedlo udělat docela dost fotek a mohli jsme se přesunout ještě zpátky do lesa, kde jsme konečně mohli dofotit něco za letu. A tím jsem uzavřel testování sportu. Přestože nemám zrovna sportovní foťák, tak ostření bylo mega spolehlivý a když se povedlo udělat neostrou fotku, bylo to spíše mýma rukama. Strašně rád bych si tenhle objektiv vzal třeba na dostihy, rally nebo světovej pohár ve sjezdu. To prostě musí bejt strašně boží.

V lese jako doma

Pak mi stále vrtalo hlavou, kam s tím sklem vyrazit. Uvědomil jsem si, že na portréty to nebude uplně to pravý vořechový, protože by člověk musel být fakt daleko od foceného objektu a to u portrétu není vždy uplně výhra. Jasně, odpich od pozadí to vykouzlí skvělej, ale přeci jen jsem to chtěl testnout někde, kde to sklo padne jak prdel na hrnec. Tak jsem vyrazil směr zámek v Blatné, kde se v zámecký zahradě prohání stádo daňků. Když maj dobrou náladu, tak si k Vám zajdou pro mrkev a dají se krmit z ruky. Takže to zrovna wildlife není. Nicméně jsou momentálně v říji a moc přátelsky nevypadali. Proto jsem celkem ocenil, že se k nim nemusím moc přibližovat. 

Akorát byli všichni už v lese, kde byla poměrně tma  a tak jsem se dostával na ISO kolem 2000 a časy kolem 1/250s. Já si furt nějak nemůžu zvyknout na to, že můžu na té A7rIII fotit na vyšší ISO, tak jsem z toho dycky trochu nervozní. Ale když pak vidím ty fotky v počítači, tak mě to dost uklidní 🙂 Nicméně čtyřkilo tu prostě bylo jak ryba ve vodě. Připadal jsem si trochu jako sniper, ale bylo super ta zvířata sledovat z dálky a v klidu si je fotit. Najednou mi těch 400mm nepřišlo moc. 

Pak jsme se přesunuli s kamarádem Maxem na Šumavu, dali jsme si pár nočních fotek a východ sluníčka. To teda proběhlo bez 400mm protože jsem potřeboval spíš širší záběry a dopoledne jsme se pak přesunuli na Srní, kde je vlčí výběh.

Trochu jsem se bál, že kolem 10:00 tam bude už hodně lidí a vlci budou schovaní. Naštěstí tam bylo ale jen pár skupinek a vlci se zrovna chtěli i docela předvádět a tak bylo co fotit. A konečně byl důvod nasadit teleconvertory. Nejdříve jsem zkoušel TC 1.4x a pak i TC 2x. Dostal jsem se tedy na ohniska 560mm při cloně f/4 a na 800mm při cloně f/5.6. A těch 800mm teda bylo super. Podotýkám, že jsem vše pálil z ruky, maximálně jsem se třeba opřel o zábradlí. Stabilizace na tomhle objektivu v kombinaci se stabilizovaných čipem je prostě neskutečná paráda. Ani mi nepřišlo, že nějak trpěla kresba nebo ostrost. 

Závěrem …

Co říct závěrem? Snad jen, že se mi ten objektiv vracel s těžkým srdcem. Je to unikát, který si koupí hrstka lidí a rozhodně není dělaný pro běžného fotografa. Tohle sklo bylo vytvořeno pro profíky, kteří přesně ví, co chtějí fotit a na co ho budou potřebovat. A hlavně taky ví, že si ten objektiv na sebe vydělá. A doufám, že se jednou dostanu na takovou úroveň. Není to objektiv, který použijete každý den, ale mít ho ve výbavě a vědět, že můžete šáhnout po 400mm ve dvaosmičce je prostě fajn. No nic, připisuju si to na wishlist 🙂

Aktualizace: S Megapixel.cz jsme natočili i krátké review, tak trochu jinak než je asi běžné, tak snad se Vám bude líbit 🙂

Komentáře