Range Rover díky Instagramu?

Není to tak dávno, co jsem byl pozvaný do Norska na představení Velaru, což je nový model SUV od značky Range Rover. Už tohle samotné pro mě bylo něco, co bych nikdy nečekal, že se mi stane. O to víc jsem byl překvapený, když mi přišla nabídka půjčení Velara tady v ČR.

Samozřejmě to není jen tak. Půjčení mělo svou podmínku. Jenže tahle podmínka pro mě byla spíše odměnou. Měl jsem totiž vzít Velara na výlet po české krajině a udělat s ním pár fotek z naší země. Na to se nedá říct ne. A tak jsem řekl jo 🙂 V polovině října jsem si tedy vyzvedl “svého” Velara a sranda mohla začít. Vyšlo to akorát na víkend, kdy jsme měli jet do Liberce v rámci spolupráce s @VisitLiberec. Počasí nám né zrovna přálo, i když teda pro Velara to vlastně bylo ideální. V lesích byly krásné mlhy a já mohl cvaknout první podzimní náladovky s tímhle fešákem. V Norsku jsem se mohl vymlouvat na to, že jsme neměli moc času. Ale v tomhle případě, jsem měl času až až a já neměl žádnou výmluvu. Proto jsem se musel echt snažit, aby se mi něco povedlo. No a níže máte fotky, které byly nafoceny na Liberecku.


Tak teď už víte zhruba, jak Velar vypadá. A tak je asi ten správnej čas, ho trochu představit. K tomu mi poslouží video, které jsem v rámci toho focení spíchnul z pár záběrů, co se mi povedlo udělat. V druhé části pak už jen mluvím a popisuju vlastně celý auto. Tenhle Velar měl v podstatě tu nejlepší výbavu, až na pár maličkostí. A pod kapotou mu krásně chrochtal třílítrový nafťák se šesti válci a 300 kobylkama, které popoháněly dvě turbíny. Co se týče interiéru a vychytávek, tak to je pro mě naprostej jinej kosmír. Bílá kůže, dotykové panely místo hejblátek, vše v elektrice včetně nastavení volantu, head-up display, vzduchovej podvozek, masážní vyhřívané/chlazené sedačky, navigace ukazující 3D modely domů, měření přetížení G, spousta jízdních režimů, obrazovky v zadních opěrkách atd atd. Byl bych tu prostě dlouho, kdybych to měl vypsat a tak radši mrkněte na video 🙂

Další zastávkou na focení bylo samozřejmě okolí Děčína, kde jsem klasicky chytil špatné počasí. Což ale vlastně nevadilo. Sněhová vánice společně s mlhou vytvořily krásnou atmosféru pro focení a tak jsem Velara vytáhl na Tisou a nechal ho chvíli pozovat. I odsud vyšlo nakonec docela dost fotek.


No ale uplně nejlepší to bylo v Krušnejch horách, ze který jsem napsal i tento článek, byl jsem tam tři dny a měl jsem klid na to, vymýšlet a hledat místa na focení. Skvěle jsem si tam odpočinul a hlavně se mi povedlo vychytat fakt skvělé počasí a místa. Tady jsme se Velarem fakt skámošili a mě bylo jasný, že loučení bude hodně smutný. Ono na to lepší se prostě vždycky zvyká rychle. A věci, který mi přišly jako blbost. Například head-up displej, ukazování mrtvého uhlu, keyless odemykání a startování atd., jsou prostě vychytávky, na které si zvyknete tak rychle, že to ani nepostřehnete. A přesedlání do Passatu, kterej na tom není taky špatně, co se týče výbavy, bylo fakt bolestný. Nejvíc mi snad chybí ten head-up displej, ukazující jak vaší rychlost, tak max. povolenou rychlost, kterou Velar četl podle značek (nechápu jak je to možný?)


Samozřejmě jsem si ho užil i v Praze. Bohužel ale kvůli brzkému západu sluníčka jsem v Praze nafotil spíše noční fotky. Ale ony v tom celym focení nějak vlastně nesměly ani si myslím. A tak jsem ho vzal k Trojskému mostu, na Chodov, na náplavku a ke Strahovskýmu stadionu.  Hele a všude mu to slušelo, uličníkovi. V galerii z Prahy uvidíte i pár detailů na interiér, kterej je prostě dokonalej. Třeba měnící se podsvícení podle jízdního režimu je prostě boží a když dáte sportovní režim a všechno rozsvítí červeně, tak vás to prostě nutí jet rychleji 🙂 Nicméně jsem zjistil, že nejlépe se to auto chovalo na ECO. To bylo takový nejklidnější. Když jsem dal Sportovní režim nebo Komfort, tak to šlo možná až zbytečně moc za plynem a hrozilo rozlití kafe a jiných tekutin vyskutjících se zrovna uvnitř.


Posledním místem, kde jsem si Velara užil, byla Šumava. Tam jsme pro změnu zase chytli mlhu a pořádnou zimu. Aspoň jsem si ale stihnul i trochu zadriftovat. A zkusil jsem si i pár akčnějších fotek, když ho zrovna řídila Marťa. Která mě pak samozřejmě nechtěla pustit zpátky k volantu. Asi by se hodilo i nějaký shrnutí co? Nejvíc mě překvapila spotřeba. S Velarem jsem najel něco přes 3000km a nemůžu říct, že bych jezdil pomalu a že bych si neužíval silného motoru. Přesto jsem měl průměrnou spotřebu na tyhle kilometry 10,1l/100km. Když jsem jel nějakou dálku, dle předpisů, tak jsem jsem se dostal hravě i na 8l/100km. Což u takhle velkého auta je fajn. Navíc s vědomím, že pod sebou máte fakt silnej motor, s kterým se nemusíte bát předjíždět a nebo vyjet mimo silnici. Strašně bavila automatická převodovka, která fungovala na 1*. Třeba automat v koncernech mě vysloveně štve, tak tady by mi teda fakt nevadil. 

A úplně závěrem bych chtěl jen říct, že tomu stále nemůžu uvěřit, že díky fotkám a Instagramu jsem měl tuhle možnost. Možnost jezdit si poměrně dlouho autem snů a užívat si ho na plno. A kdybyste se mě zeptali před rokem, jestli si myslím, že by se mi to někdy mohlo stát, tak se asi jen usměju a řeknu, že si to nemyslím. Čímž chci říct, že jestli fotíte a nebo si prostě jen budujete blog, profil na IG nebo youtube, tak nepřestávejte! Stůjte si zatím, co děláte a uvidíte, že se vám to vrátí. Třeba zrovna v podobě takovýhohle svezení nebo výletu do zahraničí atd. Ta dnešní doba je v tomhle směru absolutně bez hranic a je jen na vás, kam až “dohlédnete”! 🙂 A jestli jste dočetli až sem, tak jste fakt dobrý! A já vám děkuju za pozornost 😉

Komentáře