Sony A7r II

Jak už tomu tak u mě bývá, občas se prostě z ničeho nic rozhodnu pro nějakou tu změnu. Je to cca 3/4 roku, co jsem pořídil Canon 5D III a k němu skla 16-35/2,8 a 70-200/2,8 IS USM. Výbava mi sedla, troufnu si říct, že mě to donutilo i víc fotit. Nicméně jsem tak trochu začal šilhat po něčem novém.

Přiznávám, že jsem původně pokukoval po novější verzi Canonu, konkrétně 5D IV. Ale furt jsem si nebyl tak nějak jistej. Nakonec mě napadlo zkusit se optat kamaráda v Sony, jestli tam zas nemá nějakou perličku na půjčení. Slovo dalo slovo a já si vezl na víkendové focení Sony A7r II s objektivem Sony 85mm f/1,4 GM a adaptérem Metabones (verzi III, nyní už je i IV) pro Canon skla. Myslím, že SedmErDvojku nemá smysl moc představovat. Jedničkovou verzi jsem už v ruce měl. A celkově si myslím, že se Sony dostává víc a víc do povědomí fotografů, takže určitě víte, že se jedná o fullframe bezzrcadlovku s 42megapixelovým rozlišením, rychlým ostřením, 4K videem, stabilizovaným čipem, spoustou technickejch vychytávek a obrovskou nabídkou objektivů.

Nejdříve se vrhám na nastavení ovládání. Na tomhle stroji si můžete nastavit každý jednotlivý tlačítko dle libosti. Což je super, hlavně v případě, kdy přecházíte z jiného systému a jste na něco zvyklí. K tělu jsem dostal i adapatér Metabones, abych na něj mohl nasadit Canon skla. S adaptérem to celkem slušně ostří a přenáší to i veškerý informace do těla. Nicméně údajně je na trhu ještě lepší adaptér od Sigmy, MC-11, se kterým by to mělo fungovat ještě líp a hlavně za míň. Je to celkem fajn zpráva pro ty, co si chtějí vyzkoušet třeba nové tělo a nechtějí se rovnou zbavovat celé výbavy.

No nic, samozřejmě jsem byl nejvíc zvědavej na to rozlišení, respektive dynamický rozsah. K čipu mi bylo řečeno opět spousta technických informací, který vám asi nedokážu reprodukovat. No tak či tak, když si zvolíte nekomprimovaný Raw, tak na vás vykoukne 90ti megovej soubor. Což není uplně málo a když si jako já vemete 16gb kartu, tak se Vám na ní vejde cca 200fotek. Tak bacha na to :)) 

Na víkend jsem měl naplánovanej Děčín, takže mi bylo jasný, že Áčko dostane za uši. V pátek jsem vyrazil ještě na poslední paprsky sluníčka na Sněžník. První fotky jsou dycky trochu loterie. I když se Vám líbí třeba něco na displeji, v počítači na monitoru pak můžete být zklamaní. Hlavně většinou už víte, co se dá z rawu vytáhnout a jak třeba exponovat. Byl jsem pro to rád, že jsem si stihl foťák ošahat už v pátek a měl jsem tak trochu jasno, jak se k němu chovat. 

Už u prvních fotek jsem zaznamenal pár zasadních dojmů. Nevím jak je to možný, ale z fotek mám daleko větší pocit takového jakoby 3D. Na clonu 2,8 i na širokym ohnisku mi přijde, že objekt daleko víc vystupuje z fotografie. A to jsem ze začátku fotil víceméně jen na Canon skla. Později jsem se pak dostal k Sony sklům, kde je efekt ještě více umocněný. Neptejte se mě proč, ale mně osobně to tak přijde. No posuďte sami 🙂

Dalším podstatným faktem je dynamický rozsah, na který jsem se samozřejmě těšil nejvíce. Záměrně jsem tedy exponoval pouze na jednu fotografii a doufal jsem, že z ní vytáhnu vše potřebné. Tedy žádné “sendviče” v HDR stylu. První den to byla trochu vsázka do loterie, druhý den jsem už moc dobře věděl, že ze stínů jde vytáhnout opravdu mnoho. Přidávám pro srovnání jednu fotografii před a po.

A teď po hejbání hejblátkama v Lightroomu 🙂

Na Sněžníku jsem si zkusil ještě jedno extrémní vytáhnutí podexponované fotky:

Nutno říct, že je potřeba exponovat na světla, protože ze stínů toho získáte daleko víc než z přepalů. Jakmile si tohle uvědomíte, tak  se nemusíte bát podexponovaných fotek. Nějak jsem se nedostal k focení na vyšší ISO. Nebyla to potřeba. Pohyboval jsem se od ISO50 po ISO800. Z čeho jsem byl ale nadmíru překvapen, byl šum, který se drasticky neobjevil ani při vytahování těch opravdu tmavých stínů. Zde skutečně smekám.

O víkendu jsem si dával převážně krajinkování. Výsledky uvidíte níže v galerii. Na pondělí se mi ale povedlo získat ještě Sony 28mm f/2,0 a Sony 55mm f/1,8. Tedy nativní skla přímo pro řadu A7. A na to jsem se těšil moc. Navíc jsem měl možnost je testnout při focení nové kolekce FOX. Domluvil jsem se Klárou, vybrali jsme oblečení v N1shopu a vyrazili jsme fotit. Na focení jsme vyrazili poměrně brzo, někdy kolem 16:00, takže bylo ještě celkem ostré světlo. Abych ho lehce eliminoval, vymyslel jsem první lokalitu pod mostem. 

Zde jsem primárně potrápil tu pětapadesátku. Pětapedsátku objektiv myslím. Kláře tolik není a snad jsem jí ani moc netrápil 🙂 Jelikož k Sony nemám žádnej blesk a odrazná deska mě přivádí k šílenství, tak jsem musí využívat jen protisvětlo a správné exponování. Z předchozích zkušeností jsem už tak nějak věděl, že se nemusím bát tmavších míst na fotkách. Včetně těch v obličeji. A eRko nezklamalo. Obzvláště z fotky níže mám opravdu radost. Ostré protisvětlo a přesto krásně vykreslený obličej. Trochu jsem si s fotkou pohrál a vylezl i parádní kontrast a barvy. Nemluvě o skvělé hloubce ostrosti …

Dalším velmi pozitivním překvapení byl výše zmíňovaný “3D” efekt. I když mi to vůbec nejde přes zuby a z pojmu 3D se mi trochu ježí chlupy na nohách, tak mě nic lepšího nenapadá. Nejvíc je to vidět asi u fotografie níže. V kombinaci s delšími paprsky už téměř zapadlého slunce a 55mm skla mi přijde, že Klára z fotografie téměř vylejzá 🙂

No a nebyl bych to já, abych to při tom focení nepral přímo proti světlu. I když teda momentálně za účelem spíše měkkého světla, oproti jinak klasickému hvězdičkování. Když už jsme se vraceli k autu, které jsem nechal na Točné, všiml jsem si skvělého světla na cestě vedoucí od vody. Posadil jsem Kláru na Bantam, lehl si na zem a zkoušel, jak se foťák bude chovat. A nechoval se vůbec zle …

Héle no a co k tomu říct ještě? Asi není potřeba zmiňovat, že celej systém je fakt miniaturní. I když to nerad srovnávám, tak tělo A7r II není o moc větší než třeba OM-D E-M5 II, ale má v sobě krapet větší čip … A i přesto, že máte FF snímač, tak se při správný konfiguraci skel dá udržet na opravdu solidních rozměrech a váze. A to bez jakýchkoli kompromisů. A teď když ještě tak přemýšlím o tom, co jsem nenapsal, tak mě napadá třeba výbornej focus peaking – funkce označování ostrých hran při manuálním ostření a nebo třeba opravdu rychlá wifi.

Abych jen nechválil, tak obráceně postrádám dotykovej displej a nebo klasickou nabíječku k baterce. Je taky potřeba myslet na to, že když budete fotit na nekomprimovaný rawy, tak se vám budou ukládat cca 90megový soubory. Je tedy potřeba mít rychlou kartu a nebýt nedočkaví. Jestli se mi eRko ještě dostane do rukou, tak zkusím ještě komprimovaný rawy, který mají cca poloviční velikost. Víc mě zatím ale nenapadá. Rád bych eRko ještě testnul při sportu, hlavně tedy kvůli ostření a v horších podmínkách. Tak snad příště 🙂 Jo a kdo by se chtěl dozvědět více, nechť sleduje FB stránky My Sony World. Tam se toho dozvíte až až 🙂

No a teď zásadní otázka, na co teda fotit? Poradíte? 🙂

Komentáře

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *