Víkend s Fujinou

Už dlouho si říkám, že by mě zajímalo, jak se fotí na Fuji. Kolem sebe vidím fotky od Petra Klempy, Kuby Gráfa, Ondry Duffka nebo Štěpána Černýho a musím říct, že mě zaujmulo jejich podání barev a celkově mají takovej “analogovej” nádech. Všichni tihle fotí na Fuji, tak jsem si říkal, že to taky testnu, abych zjistil, jestli to je těma foťákama 🙂

Slovo dalo slovo a já si vezl na víkend do Děčína Fuji X-H1 s objektivem Fujinon 16/1,4. Předem říkám, že o Fuji jsem se naposled trochu zajímal minulý rok, když jsem zvažoval, jestli z Canonu přejdu na Sony nebo na Fuji. Nakonec to vyhrálo Sony, díky větší nabídce objektivů, které jsem hledal a díky tomu, že měli v nabídce fullframe. Takže jen upozorňuji, že tenhle článek je převážně o pocitech z focení. Nikoliv o výpisu specifikací, které si přečtete na e-shopu. Nicméně mi furt vrtalo hlavou, jak se na tu Fujinu fotí.

Tak jsem dal řeč s klukama z fujifilm.cz, tedy právě s Ondrou a Klempičem, a domluvil se na krátké zápůjčce. Nechtěl jsem si to ale půjčit s cílem udělat nějakou recenzi nebo tak. Chtěl jsem si prostě ošahat Fuji jako takové s objektivem, který mi příjde hodně zajímavej. Tím je jejich pevná 16mm f/1,4, tedy na fullframu 24mm. Původně jsme byli domluvení na X-T2, která se mi líbí kvůli velikosti a vzhledu. Ale nakonec mi Petr do rukou vrazil novinku v podobě X-H1. 

Chvíli jsem se kroutil, protože tohle je asi první Fuji, která se mi na pohled fakt nelíbí. Hlavně kvůli tomu hranatýmu malýmu displeji u spouště. Ale na druhou stranu se poměrně dobře drží díky gripu. Z prvu jsem byl fakt zaskočenej velikostí. Rozhodně to není drobeček. Hned další věc, co mě zaskočila, byla strašně citlivá spoušť a zvláštní zvuk závěrky. Není totiž skoro slyšet. Ale nechtěl jsem dělat nějaké rychlé závěry. Poslechl jsem si Petrovo rychloproškolení a odfrčel pryč z Prahy vstříc víkendu. 

Bohužel v sobotu nebylo zrovna extra počasí a vše bylo takový šedivý, nijaký. Byli jsme se podívat ve Hřensku na starou plynárnu a já zkusil pár fotek. Ale nebyl jsem z toho moc odvařenej a přiznám se, že jsem hodně zvažoval, jestli vůbec v neděli půjdu fotit. Za což teda nemohl foťák, ale spíš depka z opět napadanýho sněhu. Ale jednu, dvě fotky jsem si přitáhl. Co se týče focení, nastavil jsem si ukládání do raw+jpg, abych právě vyzkoušel ty fujiovský barvy, co vylejzají na jpg. No přiznám se, že jsem čekal víc. Zkoušel jsem různé profily a nic se mi nějak nelíbilo. Ovšem velké potěšení pro mě nastalo při importu do Lightroomu. Kdy si v Camera calibration můžete vybrat všechny tyhle “profily” a aplikovat je na ten raw a pak si s nimi hrát.

To mě lehce namotivovalo na nedělní focení. Domluvil jsem se s Maxem na tom, že vyrazíme na Mariinu vyhlídku na východ a pak to tam trochu prošmejdíme. Předpověď zněla dost blbě, ale malá šance na sluníčko tam byla. No a budíček na 04:30 zněl asi uplně nejhůř. Ale hecli jsme to a východ sluníčka jsme stihli. A tady jsem se s X-H1 konečně začal trochu víc kámošit. Zjistil jsem, že je lepší exponovat ručně a ne přes prioritu clony. Taky jsem zjistil, že rollery na ISO a čas jsou na tom foťáku víceméně zbytečný. Na ISO jsem si nastavil stabilně 400 a čas jsem dal na T, tudíž jsem ho ovládal kolečkem u palce. Clona je na objektivu, což je super. V tu chvíli jsme si X-H1 padli celkem do oka a začali si to společně užívat.

Co se týče ovládání, tak mě bavil joystick, kterej je tak nějak příjemně “po ruce” a dobře se s ním mění ostřící body. Obráceně nějaký tlačítka tam nějak byly navíc a občas jsem si je při focení sem tam nechtěně zmáčk. Na citlivou spoušť jsem si jakžtakž zvykl. Pochválit musím propojení foťáku s appkou. Je to docela svižný co se přenosu týče. Ale chvíli trvá, než se k tomu člověk dokliká (i když to se dá možná nějak nastavit). Hodně příjemnej je teda hledáček a očnice. Do toho se kouká fakt dobře a rozlišení je fajn. Obráceně na co jsem nekouk ani jednou, je ten “stavový” displej u spouště. 

Díky sobotě už jsem tak trochu věděl, jak s X-H1 fotit. Ono to totiž chtělo trochu jinej přístup než na kterej jsem zvyklej u Sony. Navic v neděli konečně vylezlo to sluníčko a to bylo to, co celý focení na Fuji nastartovalo. Najednou mě to začalo bavit. Foťák se v protisvětle choval jinak a docela mě ten projev bavil. A tak jsem cvakal a cvakal. A užíval si takový ty close up fotky, který mě už nebavěj na mym foťáku. Ono jak člověk má radost z toho objevování, tak prostě chce fotit všechno možný. Což poměrně otevře oči a myslím si, že to není vůbec špatný se občas takhle “nastřelit” něčím novym. Donutí vás to trochu vykolejit ze zaběhnutejch kolejí. 

Z nedělního výletu jsem si přitáhl poměrně dost fotek a byl jsem zvědavej, co z nich vytáhnu. Při práci v LR jsem poměrně rychle zjistil, že bude lepší si udělat uplně nový presety přímo pro Fuji. Nakonec se mi je povedlo namíchat dle mého gusta a musím říct, že mě překvapilo, že i z APS-C čipu, se toho dá vytáhnout poměrně dost. Ono už ten dynamickej rozsah přímo v tom rawu je fakt dobrej. Výsledky vidíte tady v článku, tak doufám, že se Vám líbí. Mě to podání barev celkem baví a po dlouhé době jsem měl i tendenci přidat lehce na zrnitosti. Což fotkám dodává takovej filmovej šmrnc.

Btw co se týče toho rawu, dynamickýho rozsahu atd. Stejně jako v předešlém článku, Vám sem hodím jeden raw, na kterym si můžete vyzkoušet, co se z toho dá vytáhnout atd. Takže raw si stáhněte zde. A níže dávám mojí ukázku toho, co jsem z toho vyškrábal já. 😉

Závěrem chci říct, že za dva dny focení toho člověk moc nevyzkouší a záleží strašně na podmínkách. Proto jsem byl i rád, že jsem si to půjčil jen s jedním sklem. Aspoň jsem se nerozptyloval tím, co na to nasadit. A ono mi to ohnisko 24mm vlastně stačilo na vše. Fotky na plnou díru, tedy na f/1,4 měly krásnej odpich. Jen mi oproti tomu, na co jsem zvyklej, přišly lehce takový “měkčí”. Celkově mě X-H1 mile překvapila a myslím si, že je to rozhodně foťák, se kterým si to focení fakt užijete. Pro mě to bylo fajn osvěžení a jsem rád, že jsem si rozšířil obzory. A přiznám se, že ještě pokukuju po Fuji X100F, což mi příjde jako takovej správnej protipól oproti téhle X-H1. Nechtějte po mě srovnání mé A7rIII s tímhle. Nepříjde mi to fér, ani né tak kvůli parametrům, ale kvůli tomu, že za ty dva dny se s tím foťákem nedokážu natolik sžít a poznat, co vše dokáže. Na druhou stranu za těch pár dnů můžu říct, že bych s ním z fleku zvládl nafotit nějakou zakázku a nebál bych se, že by mě nechal ve štychu. 

 

Díky všem, co dočetli až sem a budu rád, když napíšete nějakou zpětnou vazbu. Zajímalo by mě, jestli takovýhle články mám dělat častěji. Popřípadě jestli vás tyhle recenze/nerencenze baví 🙂 

Komentáře