Výlet na víkend

Po delší době jsme s Marťou měli volný víkend a strašně nám už chybělo nějaké to cestování kolem komína. Teda kolem republiky. A tak jsme vymýšleli kam vyrazit. V hlavě jsme měli pár nápadů a nakonec jsme zvolili nápad s cílem v Itálii.

Ono to zní docela děsivě, kort když si člověk představí, že na celej víkend má vlastně jen dva dny (sobota/neděle) a dvě noci (z pátka na sobotu a ze soboty na neděli). Navíc místo v Itálii, které jsem vybral, bylo od nás cca 700km. Tudíž do toho musíte započítat cestu 7-8hodin tam a to samé zpátky. Proto není moc prostor pro chyby 🙂 Cílem našeho výletu byly Dolomity, konkrétně Jižní Tyrolsko a okolí Tre Cime. Během našeho výletu mi chodilo hodně otázek a já se na ně pokusím odpovědět v tomhle článku.

Jak mě to napadlo, respektive jak hledáme takováhle místa? No odpověď je relativně prostá. Nejdřívě je dobré si dát trochu práce na Instagramu a najít si dobré cestovatele a sledovat jejich cesty. Většinou označují místa, kam jezdí. Ty si pak ukládám do sbírek na IG a pojmenovávám podle zemí. No a pak přichází na řadu vlastní pátrání na google maps. Když už si vyberu lokalitu, tak se přepnu do satelitního zobrazení a začnu prozkoumávat okolí, co kde je atd. Pak začnu hledat cesty, které na dané místa vedou a začnu plánovat, kdy kam vyjet. Dobrej pomocník je také streetview. Protože se můžete mrknout přímo ze silnice, jak to tam vypadá, kde by se dalo zaparkovat atd.

Díky tomu jsem u Tre Cime našel i skvělý parkoviště přímo nahoře pod horou. Bohužel jsem si taky všiml, že je tam mýtná brána a platí se tam vjezd 30EUR na den. V pátek jsem utekl o dvě hodinky dřív z práce a díky tomu jsme mohli vyrazit na cestu kolem 16:00. Cesta relativně dobře odsejpala, až na malej zádrhel u Benešova a k mýtné bráně jsme přijeli přesně 5min po půlnoci. Což bylo ideální, jelikož jsme měli přesně 24h na prošmejdění oblasti Tre Cime 🙂 Akorát v Rakousku jsme vjeli do jednoho tunelu, který stál 11EUR. Hned po příjezdu jsme bleskově rozdělali postel a šli chrnět.

Tady se dostávám ke spaní v autě. V Passatu když sklopím zadní sedačku a zvednu podsedáky, tak mám rovinu, cca 175cm dlouhou. Na tu rovinu jsme si pořídili matraci z Ikei za krásných 329kč. Ta bohatě stačí a navíc nezabere moc místa. Tašky s oblečením, fotákama atd naházíme na přední sedačky, zavrtáme se pod spacáky, zamknem se a spíme. Hodně se teď řeší, že se teoreticky nesmí v určitých zemích po Evropě spát v autě. Ale nás ještě nikdy nikdo nepokutoval nebo tak. Důležitý asi je nedělat kolem auta bordel a moc nezakempovávat. Výhoda toho osobáku je ta, že je to celkem ikognito a pokud nestojíte na nějakym zákazu parkování, tak jen tak někdo nepozná, že v tom autě někdo spí. Věc druhá je ta, že když takle někde spíme, tak je to většinou cca mezi 23:00 – 04:00, protože pak vstáváme na východ sluníčka. A k autu se třeba vracíme dřív, než normální lidi vůbec vstanou. Takže já osobně bych si s tím hlavu moc nelámal. A kdyby náhodou mě někdy někdo prudil, tak se pokusím vysvětlit, že jsem už byl fakt unavenej a nemohl jsem cestovat dál a nechtěl jsem ohrožovat ostatní řidiče :))

Budíček jsme si dali právě nějak na čtvrt na pět, vystřelili jsme ze spacáků, hodili na záda batohy a šli vstříc východu sluníčka. I když podle počasí to nevypadalo moc nadějně. Už po pár metrech mi bylo jasný, že to ale bude boží i kdyby trakaře padaly. Protože se ze tmy začaly zvědat ty obrovský štíty, z údolí se hrnula mlha a za rohem se to zbarvovalo jak při apokalypse. Začínala mě popadat panika. Panika kvůli otázce: kde bude nejlepší spot na focení? Nakonec jsem se ale uklidnil a začal se koukat kolem sebe a snažil jsem se fotit tu atmosféru a nespěchat někam dopředu. Už několikrát se mi stalo, že jsem kvůli honbě za nějakým místem, odkud jsem chtěl fotit, promeškal skvělý podmínky na focení a když jsem pak došel na to místo, tak to stálo za prd.

Tre Cime nabízí skvělé cestičky a strašně moc míst na focení. Jestli tam pojedete, tak si ideálně vyčlente celý den na chození, vemte s sebou zásoby a běžte prostě do hor. My chtěli dát východ, pak snídani u auta a pak zas někam vyrazit. Což se povedlo a v podvečer jsme vlastně obešly právě ty ikonické tři štíty. Je to ale pořádná štreka, tak s tím počítejte 🙂

K autu jsme dorazili někdy kolem devátý večer, sbalili věci a uplně vyřízený jeli zas serepentýma dolu, směr Lago di Braies, které je odsud asi 40min. Jelikož jsme v noci u mýtné brány dostali jen lísteček, myslel jsem, že budem platit až při výjezdu. Jenže brána byla otevřená a nikdo nikde nebyl. A to jsem tam i chvíli čekal, jestli někdo vyjde. Ale nikdo nešel a tak jsme jeli. Klika? Nevim, ale ušetřili jsme 30EUR. K Lago di Braies jsme dorazili už za tmy. Přímo u jezera jsou placený parkoviště, ale cca 2km před nimi je jedno free parkoviště. Zakempili jsme tam s tím, že ráno půjdem fotit východ sluníčka. Jen nás místo budíčku probudil déšť a tak jsme si řekli, že se krapet vyspíme. No krapet. Šli jsme spát v 22:00 a spali jsme do 09:00 😀

Akorát tím, jak jsme protáhli, tak se to nelíbilo správci parkáče, páč jsme parkovali na rovině mezi karavanama a řekl nám, at popojedem nahoru. Tak jsme zajeli na placené parkoviště, dali 6EUR a šli se mrknout na jezero. Chytili jsme ještě docela pěkné počasí, ale už tam bylo dost rušno. Tak jsme nasadil turistozmizíkovač, čti ND filtr, a udělal si pár fotek. Dali jsme parádní, obří štrudl a frčeli směr dom.

Nechtěli jsme ale jen tak celej den prosedět v autě a tak jsme to vzali ještě přes Grossglockner štráse. Což je krásná cesta, která vás vyveze fakt vysoko v rakouskejch horách. Akorát za to zaplatíte 36EUR. Ale za tu podívanou to fakt stojí. Tak jsme se pokochali. Ani jsme už moc nefotili a jeli dál. Nakonec jsme domů dorazili kolem 23:00 v neděli večer, v nohách, respektive v pneumatikách jsme měli 1400km a já z toho dal 1150km na jednu nádrž. Díky pašíku! Skvělej víkend, tuna zážitků a celkový náklady cca 2500kč za naftu a nějakejch 60EUR plus jídlo. Když to vydělíte dvouma, tak jste v tom třeba za 2000-2500kč se vším všudy a to si myslím, že není uplně špatný za takovejhle vejlet? Jen se toho nebát a vyrazit … 🙂

Komentáře