V dnešní době sociálních sítích na Vás furt vyskakujou nová a nová místa, která rozhodně stojí za návštěvu. A jedno z takových je určitě i zámek v Německu, který postavil tak trochu bláznivý král Ludvík II. Bavorský. Tenhle král neměl moc rád lidi a tak zámek postavil spíš jako takový svoje útočiště, kde se schovával. Rozhodně na něm ale nešetřil a vyfiknul opravdu pozoruhodné dílo.
Dokonce se říká, že sloužil jako předloha pro Disneyho. Což se po pohledu na něj uplně ani tak popřít nedá. Zpět k našemu tripu. S Freecoolinou jsme se sem chystali už dlouho. Přestože předpověď počasí nebyla zrovna ideální a já ještě ve čtvrtek neměl foťák, řekli jsme si, že prostě vyrazíme. Já na poslední chvíli sehnal Sony A7rII, kterou jsem si společně s objektivy Sony FE 24-70/2,8 GM a Sony FE 70-200/2,8 GM OSS půjčil ve fotoškoda. Této služby může samozřejmě využít každý, takže jestli si chcete zkusit něco od Sony nebo jiné značky, stačí zajít do Škodovky :) Nicméně jsem nelenil a podařilo se mi sehnat ještě na pár dnů i skla od Zeisse, konkrétně dvě pevná skla z řady Batis s ohniskem 18mm ve f/2,8 a 85mm ve f/1,8. Celej výlet jsem tedy bral i tak trochu jako test techniky, protože sám ještě nejsem rozhodlej, na co budu fotit. Proto píšu článek spíše jako fotostory a pod každou fotkou budete mít část exifu, abyste viděli, na co a jak byla focena.
01 – Sony A7RII + Zeiss Batis 18/2,8 | 1/100 f/2,8 ISO800
Takže technika byla ready, auto jsem naložil ve čtvrtek večer, nastavili jsme si budíka na 4:30, abychom v 5:00 mohli vyrazit na výlet. Cílem byl Füssen, což je městečko ležící pod zámkem Neuschwanstein a z Prahy je to přesně 500km přes Mnichov, tedy nějakých 5 hodin jízdy.
No co Vám budu povídat, čekalo nás prostě pět hodin jízdy. Ale já se docela těšil. Kvůli tomuhle jsem vyměnil mojí oblíbenou T4 za novějšího Passata, aby se nám cestovalo pohodlněji a hlavně rychleji. :) Vrazil jsem tam šestku, nastavil jsem tempomat na 130km/h a vrhnul se do řízení. Člověk se samozřejmě musí trochu zabavit, takže jsem si na klín vzal foťák s Batisem 18mm a sem tam něco cvaknul.
Všechno to klaplo na výbornou, pašík si vzal krásnejch 5,6l na 100km, Marťa spala jen cca třetinu cesty a cesta celkově příjemně utíkala. Ve Füssenu jsme měli zabookovaný pokoj v jednom pensionu, ale až od 11hod. Takže jsme měli cca hodinku na to, obhlídnout jak to tu chodí. Celkem rychle jsme našli zámek Neuschwanstein. Je schovanej pod štíty hor, které se z ničeho nic zvedají do pořádný vejšky. Obhlídli jsme parkoviště, kde pak necháme auto a jeli se najíst do Mekáče.
Cestou do Meka jsem si ale všim ve zpětnym zrcátku skvělého světla, které se dralo skrz mraky a tak jsem rychle hodil auto ke krajnici, vrazil jsem na bajonet 24-70 a běžel to na louku cvaknout. U Canonu jsem hodně fotil na režim M. U Sony mě ale docela baví fotit zase na A (prioritu clony) a ladit si expozici kolečkem pro korekci expozice. Díky předešlé zkušenosti u vím, že je lepší fotku spíše podexponovávat a tak jsem se pohyboval furt kolem EV -0,3 až -0,7. Taky jsem celý výlet fotil do komprimovaného rawu, který má cca 45mb namísto 90mb u nekomprimovaného rawu. Byl to trochu risk, ale nakonec jsem zjistil, že to bohatě stačí.
Po snídani u Meka jsme se přesunuli na hotel. Vyzvedli jsme si klíče, ale měli jsme ještě půl hodinky počkat, než nám připraví pokoj. A tak jsme vzali foťáky a vyrazili na takovou menší vyhlídku, kterou jsme měli přímo vedle hotelu.
Já si s sebou vzal jen 24-70, páč se mi nechtěl tahat celej bágl. Tenhle rozsah ohniska je skvěle univerzální. Já ho ale nikdy neměl moc rád. Mám raději buď širší a nebo obráceně delší ohniska. No dal jsem mu ale šanci. Na druhou stranu totiž víte, že když si vemete jen tenhle objektiv, bude vám stačit prostě na všechno. Tahle skla vynikají většinou i krátkou zaostřovací vzdáleností, takže se s nimi dají fotit pěkné detaily. A tak první co jsem cvakl, byl petrklíč.
U petrklíče mě mile překvapila kresba a příjemný bokeh. Tak jsem chytil slinu a chtěl si zkusit takovou tu svojí „instagrameskou“ klasiku. Navíc jsme došli k parádní aleji, která přímo vybízela k podobné fotce.
Tyhle aleje jsou samozřejmě super i na portréty. Díky „tunelu“, který tvoří, vás více vtáhnou do fotky a obráceně se díky tomu dá lépe odpíchnout focený objekt. V tomhle případě Freecoolina. Lehce jsem si tedy zazoomoval a cvaknul. Zde se trochu zastavím u dat z exifů, které vám sem budu psát. Při vypisování jsem se totiž trochu zastyděl, poněvadž jsem zjistil, že jsem línej clonit a prostě většinu fotek fotím na plnou díru. I když vím, že prostě někdy by bylo lepší více clonit. Jenže mě prostě ta malá DOF baví no. Se omluvuju a zkusím se polepšit :)
Půl hodinka utekla jak nic a my se mohli zabydlet v našem novym, jednonočním, domově. Já furt vymejšlím, na co fotit, měním skla, dělám cvičný fotky a Marťa evidentně sdílí mé nadšení :D
Tak a teď si trochu posvítíme na ten Neuschwanstein. Pod zámkem jsou tři velká parkoviště, která jsou placená a němci na nich skvěle koordinují parkování. Parking stojí 6eur, což není hrozný. Samozřejmě se dá zaparkovat kousek dál někde u pole a hrát si na čecháčky a šetřit každou kačku, ale asi jsme na to byli už unavení. Od parkoviště je to cca půl hodinky do pořádnýho kopce lesem. Zde jsem začal chápat, proč fotografové krajinek řeší váhu fotovýbavy. Jelikož jsem si s sebou nesl 4 skla, lupu, skleněnou kouli, baterku, stativ (kterej jsem nepoužil), redbull, nabíječky a spoustu dalších ptákovin, tak jsem se docela zapotil. Takže moje první rada zní – vemte si s sebou jen to nejnutnější!
Nesmím zapomenout na to, že tohle místo je fakt profláklý a všude je milion lidí. My si to namířili na lávku, ze které je vidět parádně na zámek. Výhled teda dobrej, ale na lávku se regulérně čeká fronta. Jinak by se tam nahrnuli japončíci se selfítyčkama a spadli by dolů a byl by průser. A to nechce nikdo že jo. Když už jsem se na lávku dostali, tak jsem konečně využil svůj stativ na batohu a díky němu jsem kolem sebe vytvořil docela dost prostoru. Protože jsem se furt otáčel a stativ na zádech působil asi nebezpečně? A jelikož nemám rád lidi, teda hodně lidí na jednom místě, tak jsem se na lávce moc dlouho nezdržoval a pokračoval dál směrem na kopec.
Marťa furt chtěla nějaký selfíčka, tak jsem jedno cvaknul. Jen jsem tak trochu zapomněl na to, že klasicky na kubajsze fotím na f/2,8. Batis byl nekompromisní a nechal Marťu zmizet kdesi mimo hloubku ostrosti. Takže mi vyšla docela pěkná fotka s nějakym flekem na pozadí. Se stane no :D
My ale pokračovali dál. A výš. V kapse mě trápila lupa, kterou jsem si pořídil na takový ty svoje ptákoviny. A jednou z nich je třeba tahle fotka. Krom blbnutí s lupou se zde přistihuju u toho, že mám na těle nasazenýho už poměrně dlouho Batise 18mm a že mě to sklo fakt baví. I přes svůj na oko větší rozměr je tohle sklo krásně lehký. Krom toho má naprosto sexy křivky. Lepší výraz mě nenapadá. Tohle sklo je prostě dotažený do detailu. A nejlepší na něm je, že nejen dobře vypadá, ale hlavně skvěle fotí. Fotky, které z něj lezou mají krásnou kresbu a detail v nich je naprostě geniální.
Zde jen jedna ilustrační fotka, abyste věděli, jakej krpál vás čeká. A to jsme teprve tak v jedné čtvrtině :)
Zde se ale začíná lehce dělit zrno od plevele a línější lidé zůstaví na úrovní lávky a ty zdatnější pokračují výš po hřebenu. Kousek nad lávkou je třeba tahle vyhlídka. My se na ní zadrhli docela na dlouho, což byla trochu i chyba. Protože jsme nevěděli, že nahoře to pak je ještě lepší.
No ale nesedněte si tu a nekochejte se aspoň chvíli. Kort když si počasí zase údělalo komplet co chtělo a místo deště začalo takhle parádně šajnit.
Dost bylo kochání, jdou se sbírat fotky. Vytahuju z báglu svojí oblíbenou skleněnku a jdu si hrát. Turisti, co kolem nás chodili moc nechápali co se děje a co to dělám. Pár odvážnějších se i zeptalo a kouli si půjčovali, aby si to taky vyzkoušeli. Já si cvaknul tuhle a měl jsem z ní fakt radost. A hádejte čím jsem to fotil … Ach jo, ten Batis se mi bude vracet hodně špatně :)
Vyškrábali jsme se o dalších pár výškových metrů výš a odkryl se nám další skvělej výhled. Tentokrát na jezera kolem Füssenu. Jo a na fotce vpravo od Marti je mezi stromama vidět lehce fronta na lávku …
My jsme s Marťou vůbec asi působili tak trochu jako exoti. Já furt fotil lupu a nebo skleněnou kouli, stativem na zádech jsem ohrožoval kolem jdoucí a Marťa měla na rameni přidělaný OM-Déčko pomocí držáku od Peak designu, díky čemuž vypadala tak trochu jako terminátorka.
Nicméně jsme ale postupovali stále výš a výš až jsme došli na tuhle vyhlídku. Kde jsme byli podle mě třeba hodinu. Protože tohle místo bylo prostě geniální.
A já tu konečně mohl vytáhnout telátko z báglu a zkusit něco na delší ohnisko :)
Na to, že se Marťa bojí výšek, tak tady běhala po okraji jak kamzice. Až jsem o ní měl trochu strach. Ale co by člověk pro fotku neudělal že jo?
Pak si dřepla na kraj skály a začala si fotit nohy. No co je tohle za módu? To fakt nechápu. To bych nikdy neudělal … :D
A já furt běhal nahoru a dolů a hledal jsem co možná nejlepší místo na vyfocení tohohle krasnýho stromu. Problém u tohohle focení v takovéhle krajině je to, že těch fotogenických objektů je tam tolik, že nevíte co dřív a vymyslet jednoduchou fotku není vůbec easy. Což je tak trochu vidět na téhle fotce, kde je těch rušivejch elementů už poměrně dost. Naštěstí ta f/2,8 celkem odpíchla strom od pozadí. A ty hory na pozadí tam prostě nešlo nemít :)
Tady zase jedna ilustrativní pro předtavu, jak jsme byli vysoko a jak to bylo prudký …
Ještě než odsud vypadnem, tak musím dát aspoň jednu fotku přes skleněnku. To bych si pak vyčítal, kdybych si ji neodnes.
Pak už jsme pomalu šli dolů a já se konečně dostal k tomu, že jsem na tělo nasadil i 85mm od Zeisse. Svojí konstrukcí je tenhle objektiv dost podobnej té 18mm, podobná váha a i ty skvělý tvary. A jsme chlapi, kterejm samozřejmě nejde jen o vnějšek, že jo. Takže i uvnitř je tohle sklíčko krásný a proto z něj lezou fotky, jako je třeba tahle. Geniální bokeh a příjemná hloubka ostrosti. V kombinaci s rozlišením 42megapixelů vás tohle donutí si uslintnout.
Když jsme se dostali zas na úroveň lávky, tak fronta na ní byla směrem k hřebenu asi tak pětinásobná. Naštěstí, když jdete jakoby zpátky, tak je to v pohodě. Obešli jsme tedy frontu a vydali se to očíhnout ještě pod lávku k potoku. A jo no, zas ten Batis a 18mm a moje ruka s něčím … #sorryjako :)
Zde jsem si trochu zakamzíkoval a lezl jsem po skalách, abych se dostal k tomuhle pohledu. Zároveň jsem testnul pětiosou stabilizaci čipu, kterou A7rII má a zkusil jsem, co zvládnu udržet v ruce. A pozor! Zde jsem clonil :) Odměnou mi byla neskutečně ostrá fotka plná nádherných detailů a barev …
Musím ještě pochválit boty FiveTen, které zná většina bikerů. FiveTen ale mimojiné dělá boty i pro horolezce a outdoorování. A já si poprvé v životě pořídil goráčový boty na chození po horách. A bylo to bájo. Držely jak přibitý a já se nemusel strachovat, že mi někde podjedou fajfky a lehnu si na ten bágl, v kterym byla technika v hodnotě mýho auta …
Kdo najde vysokohorskou kozu vyhrává zlatého bludišťáka. Souřadnice piště prosím do komentářů pod článkem, děkuju.
Uff, tak jsme dole. A takhle nějak to vypadá. Když jsme byli nahoře, tak jsme si všimli menšího jezírka, kterýmu jsme chtěli ještě dojít. Ale povím vám, že naše nohy už rozhodně nikam chodit nechtěly. Jinak tohle je asi podruhé, co jsem vytahoval telátko 70-200. Tady nešlo ani jinak. A myslím, že to stálo za to.
To bych ale nebyl já, abych to nepokropil širokáčem. Když ty mraky … a to světlo … jsem prostě musel.
Donesli jsme nohy k jezírku, přes krásnej lesopark a chvíli se kochali krajinou kolem. Skvěle by se tu běhalo. A když by člověk měl štěstí na ranní mlhy, tak by se tu asi i parádně fotilo. Já byl ale už dost KO a tak jsem toho moc nevymyslel.
Takže dík Vám, hory alpské, bylo to super!
Marťa ale navečer nějak ožila a chtěla jít ještě do města. A ono se to docela i vyplatilo. Historické centrum Füssenu rozhodně stojí za obhlídku. Místní architektura je parádní. Určitě by byla chyba, sem nehodit okem. Nebo jak se to říká? Tak či tak, tohle byl náš první den. A zítra jak to bylo v tom dalším dnu, to si povíme příště ;)