Fuji X100F

Mám tu pár témat, o kterých jsem se chtěl rozepsat a tenhle článek jsem původně chtěl trochu odsunout. Přeci jen předchozí článek byl právě taky o Fuji. Akorát o X-H1. Nějak mi to ale nedalo a když jsem X-H1 vracel, zkusil jsem se optat, jestli by se nedalo prubnout i legendární X100F. Bohužel mi bylo kladně odpovězeno. Proč bohužel? To se dozvíte za chvíli.

Přeci jen X-H1 mi nepřišla uplně tak jakoby ikonická. (Ještě jen znovu připomínám, že co se týče týhle značky, tak jsem zcela neposkrvněn a moc se v ní ještě nevyznám.) Nicméně o X100F jsem slyšel spoustu báchorek, povídaček, legend … a chtěl jsem si to prostě ověřit. Pro ty, co nevědí o co jde. Tak X100F je relativně malý foťáček s pevným objektivem, který nelze měnit. A nemá ani takovej ten kompaktí zoom. Objektiv je pevná 23mm f/2, tedy po přepočtu 35mm f/3 (ekvivalent k fullframe foťáku). X100F má v sobě totiž X-trans APS-C snímač s 24,3mpix. V takovejch těch letáčkovejch popisech si přečtete, že to má mít nízkej šum atd. Ale letáčky nečtu :) Mě zajímá jak se s tím fotí.

Při předávání dostávám rychloškolení, ze kterýho si samozřejmě zas pamatuju jenom něco. Třeba jak nastavit ISO. Což mi právě přišlo i docela vtipný, nahoře totiž máte roller, kterým když kroutíte, můžete měnit čas závěrky. Ale když ho nadzvednete, můžete měnit ISO. Na první pohled hezká věc. Na druhej pohled, čti v praxi, pro mě naprosto nepoužitelná věc. Naštěstí lze nastavit nastavení ISO na přední malej roller pod spouští. A tam mi to dávalo největší smysl. Ani čas jsem nenastavoval tím horním kolečkem a přenastavil jsem si to na zadní roller u palce. Proč mám pocit, že je Fuji specialista na zbytečný kolečka? :) I když asi lze pochopit, že to někomu vyhovuje. Clona se nastavuje na objektivu, což je skvělý. A nahoře pak ještě máte kolečko na korekci expozice. Což je taky užitečný. 

Co se týče ovládání, tak ještě musím zmínit skvělej joystick. Kterej je tak jakoby lehce pichlavej, ale výborně se s ním manipuluje. Na levé straně foťáku je pak ještě přepínač mezi M, S a C ostřením. Opět užitečný. Chválim. Zbytek tlačítek jsem moc nepoužíval. I když! Jednu vychytávku jsem si ještě nastavil na přední tlačítku u přepínače hledáčku. Tam jsem šoupnul aktivaci ND filtru. Nevím jak to funguje, ale když tenhle vestavěnej ND filtr zapnete, tak si i za prudkého světla zafotíte na f/2. Skvělá, funkční věc.

Když už jsem zmínil ten hledáček. Tahle potvůrka má hybridní hledáček. Můžete si přepínat mezi optickym hledáčkem (OVF) a elektrickym (EVF). Navíc si můžete zapnout malou lupu a v pravym dolnim rohu se objeví výřez na ostřící bod, abyste viděli, jestli máte správně zaostřeno. Zajímavá věc, kterou jsem ale nepoužil ani jednou. :) Ostatně celou dobu jsem fotil na EVF. Už jsem na něj prostě zvyklej. Navíc jsem přišel na to, že i když namáčknete spoušt a držíte foťák „v pozoru“ tak lze měnit expozici. Takže jsem si naživo ještě narychlo dycky upravoval expozici přímo v hledáčku. Samozřejmě jsem si hned nastavil barevnej profil a lehce si i upravil. Nejvíc mě baví fotit na Classic Chrome a sem a tam jsem si tam šoup i zrno. 

Pomalu se dostávám k samotnému focení. Od chvíle, co jsem foťák dostal do ruky jsem měl chuť ho mít furt u sebe. Přisuzoval jsem to počátečnímu nadšení a rozum mi nějak říkal, že se nechávám jen unést. Ale nějak jsem se tomu nebránil. Proto jsem si foťák vzal i do práce a těšil se, až si po práci půjdu zafotit na staré modřanské nádraží. Blbý je, že to nadšení ze mě nějak neodpadlo a když jsme pak byli na výletě v Saském švýcarsku, tak jsem měl X100f furt v ruce a svůj foťák na popruhu a moc jsem na něj nešahal. S touhle fujinou totiž máte tendeci fotit všechno, dělat momentky, nenápadně cvakat. Hrát si na takovýho špiona. Závěrka je krásně tichá, popřípadě uplně tichá a nikdo vám nějak nevěnuje pozornost. Ostří to rychle a dobře se s tím manipuluje, takže vás to prostě baví. Na druhou stranu mi tam chyběl nějakej grip a foťák mi mezi prstama lehce klouzal. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že prostě stačí ho strčit do kapsy. 

Pro moje focení takhle někde na výletu jsem zjistil, že je to ideální hračka. Telefonem mě fotit nebaví, ale potřebuju vytvářet nějaké momentky, které pak láduju do instastories a dělám z nich jakoby backstage z celého mého dne. A jelikož z tohohle foťáku lezou hezký jpgy, které si lehce můžu poslat do telefonu, tak těhle momentek vznikalo poměrně dost. A ve výsledku se mi pak líbily i v počítači, kde jsem si s nima ještě pohrál. Přemýšlel jsem, jestli to není tím ohniskem. Protože vždycky když nasadím pevnou 35mm, tak mám tendenci víc nad těma fotkama přemejšlet a snažím být víc kreativní.

Tak jsem si půjčil na svojí A7rIII Loxii 2/35 a zkusil jsem dát takovej menší battle pětatřicítek. Je to trochu nefér, Loxia je f/2 ale zas je manuální. V kombinaci s A7rIII navíc nabízí neskutečnou ostrost, detail a skvělej kontrast. Ale nějak to nebylo o tom cvakání. Musel jsem nad těma fotkama jakoby víc přemýšlet a snažil se udělat tu „plakátovku“. Kdežto u X100F jsem prostě nacvakal během chvíle x fotek a prostě si jednu vybral. Zjistil jsem teda, že na plnou díru, tedy f/2 je ten výstup takovej hodně měkkej, lehce až nekvalitní. Při zaclonění na f/2,8 se vše ale spraví. Nicméně právě ta lehká nedokonalost na f/2 tomu dává ty koule. (dámy prominou). 

Mile mě i překvapily rawy a možnosti postprodukce. Překvapivě z toho jde vytáhnout poměrně hodně. Ona X100f skvěle zvládá přepaly. Respektive mě bavilo s ní fotit v protisvětle a záměrně lehce přeexponovávat. Což u svojí sonky dělám opačně. Většinou exponuju na světla a stíny pak tahám. Kdežto tady mi to v protisvětle hodilo parádní „fléry“ a tak nějak se to opět přiblížilo spíš k takovýmu kinofilmu. Ono to je asi vidět na těch fotkách, který k tomuhle článku dodám. Btw v rámci toho, že jsem teď fotil i na něco jiného, než na Sony, jsem udělal nový balíček presetů. Který je tak nějak z poloviny ušitý právě na Fuji. Všechny fotky, co tu vidíte, jsou upravené právě těmito presety. Takže jestli máte zájem, můžete si je za symbolickou cenu koupit ZDE.

Poslední věc, kterou chci zmínit je to, že jsem měl půjčenou předsádku, která rozšíří ohnisko na 28mm při zachování clony. Montáž je relativně easy, jen ji prostě našroubujete hned po tom, co odšroubujete takovej tenkej kroužej z objektivu. Akorát mi teda rozdíl mezi 28 a 35 nepřišel o moc zajímavější a s tou předsádkou ten foťák nebyl tak sexy :)) Nicméně dělá se k tomu i předsádka, co vám to „zazoomuje“ na 50mm a ta tomu teda fakt sluší … Pár fotek jsem si ale na tu 28mm zkusil. Ale zdaleka mě nebavily tak, jako na 35mm. Ovšem na kvalitě jim ta předsádka neubrala, což mě mile překvapilo. 

No nic, bohužel jí zejtra musím jít vrátit a i když to říkám nerad, tak dost vážně zvažuju, že si ji pořídím jako druhej, cvakálkovskej foťák. Tak říkajíc do kapsy. Nějak mi prostě přijde, že mi po těch dvou týdnech celkem přirostla k srdci a udělala pár pěknejch fotek. Rozum mi teda říká, že je blbost mít doma dva foťáky od dvou značek. Ale možná právě ta rozmanitost je to, co mě na tom láká. No uvidíme. :) Ještě, že to nemá stabilizaci na čipu a výklopnej displej, to by pak byla ultimátní zbraň :) Co vy, pořídili byste radši pevnou Loxii 35mm na A7rIII nebo za podobné peníze X100F? :) Baboraď …