Přechod na Sony: část 1. – cesta

Tak jo, tohle nebude jednoduchý. Hodně lidí mi píše, proč Sony, proč jsem prodal Canon, proč tohle a ne támhle to. A ono to vlastně není tak jednoduchý a odpověď není jednoznačná. Proto jsem se rozhodl o tom svém focení trochu rozepsat. Tomu věnuju tento první článek. V druhé části se pak vrhnu na nastavení foťáku tak, jak to používám já a nakonec ve třetím článku se společně mrknem na příslušenství, včetně objektivů, které používám a hlavně proč.

[exif id=“7452″]

Hned na začátku zkusím v rychlosti prolítnout své začátky focení. Ono i když to možná na základě posledních, krajinkových, fotografií tak nevypadá, tak jsem začal fotit primárně díky sportu. Konkrétně díky kolu. Když se mi na kole, jako mladému juniorovi, začalo dařit, dostával jsem se na závody světového poháru, kam jezdili ti nejlepší fotografové z oboru. S některými jsem společně jezdil na závody a mohl od nich začít okoukávat focení. V tu dobu, to bylo kolem roku 2006, jsem měl kompakt Sony DSC-P200. Na první pohled obyčejný kompakt, který měl jednu skvělou vlastnost, kterou byl manuální režim. Díky němu jsem začal objevovat kouzlo nastavení expozice. Pochopil jsem taky, jak spolu souvisí čas VS clona a že vysoký ISO zrní, ale pomáhá to času, díky čemuž se mi nerozmazávali ti rychle jezdící bikeři. Svoje první fotky jsem začal dávat na foto web děčínských fotografů, kde jsem pilně pročítal komentáře s kritikou a snažil se si z toho odnést, co nejvíce. Moje první fotky tam stále jsou a můžete na ně mrknout ZDE.

[exif id=“7453″]

Na Sonku jsem vydržel fotit skoro dva roky. Mezitím jsem si začal od rodičů půjčovat kinofilmovou zrcadlovku Nikon F65 se setovým objektivem 28-80 (myslím). To mě ale celkem školilo, přeci jen to byl profi foťák a focení na film neodpouštělo chyby. Naštěstí se mi povedlo ukecat Ježíška (díky Mami a Tati) a k vánocům 2007 jsem dostal svojí první digi zrcadlovku – Nikon D80. Namontoval jsem na ní seťák z analogu a focení mohlo začít. Ale nebylo to snadný. Vůbec. Naštěstí chuť fotit byla velká a já fotil všechno, co šlo a snažil se si vštípit základní pravidla ohledně kompozice, expozice atd. Nutno dodat, že i když jsem dostal pár pěkných knih a internet už tehdá docela fungoval, tak jsem nikdy nepročítal žádná pravidla atd. Vše jsem se učil tak trochu obráceně. Prostě jsem se snažil vyfotit to, co jsem měl v hlavě, stáhnul jsem to do PC, upravil, zmenšil a prdnul na osk-art.cz a na fotoaparát.cz a čekal na komentáře od ostatních. Občas se zadařilo a byl jsem pochválen, většinou mi ale přístávaly komentáře typu: Špatná TK. LHR bych řezal. Podexponováno. Padá ti horizont. Ta voda se vylejvá. Ten jezdec vyjíždí z fotky. Škoda přepalů atd atd. A já ze začátku vůbec nevěděl, co po mě ty lidi chtěj. Nerozuměl jsem jim. Tak jsem se potupně ptal a snažil se tomu v dalších fotkách vyvarovat …

[exif id=“7454″]

Jo tehdá ještě FB moc nefrčel a tak to na těhle galerií, kam se vkládaly fotky, celkem žilo a člověk se toho dozvěděl fakt hodně. To není jak teď. Lidi si dávaj palce, plácaj se po zádech a když někdo napíše kritickej komentář, tak místo toho, aby za něj příjemce byl vděčnej, tak je ten komentující za zlouna. Druhá věc je, že konstruktivních komentářů už taky ubývá. Což je škoda. No tak jsem takhle cvakal a snažil se posouvat dál a dál. Pak mi začala být moje D80 málo. Navíc přišly první zrcadlovky s možností natáčení videa a já skočil do D7000. Mezitím jsem samozřejmě začal zkoušet různá skla. Nejraději jsem měl Sigmu 10-20/4. Skvělej širokáč, se kterým bylo spoustu srandy. Tohle období mi vydrželo docela dlouho a já toho nafotil spoustu. Teď když si na FB projíždím různý alba, tak si myslím, že za některý fotky bych se nemusel stydět ani teď. :) Ale dělal jsem slušný boty, trvalo mi dlouho, než jsem začal fotit do Rawu. O spoustu fotek jsem přišel kvůli špatnýmu systému archivování atd atd. Což mě zpětně mrzí. Takže jestli třeba teď někdo začínáte, tak si ty fotky fakt pečlivě ukládejte a hlavně pozor na přeukládání, mazání atd.

Pak mi nějak klasicky přeskočilo a já chtěl nějakou změnu. Tak jsem šel do Canonu. Koupil jsem 60D a k tomu nějaký objektivy. Proč? Páč se mi nějak víc líbilo barevné podání a můj sen byl bílej teleobjektiv. Tedy něco jako 70-200L f/2,8. Moc se toho samozřejmě nezměnilo, ale pro mě tyhle změny fotovýbavy znamenaly dycky nové nakopnutí, nové nápady a vlastně takovej restart. To byl rok 2012 a já už rok byl odstěhovanej za prací do Prahy. Tudíž se mi i změnilo prostředí pro focení a myslím, že mi to celkově pomohlo se zas posunout krapet dál. Navíc jsem si už vyzkoušel svoje první svatební focení, focení do časopisu atd. Spousta nových, vzácných zkušeností.

[exif id=“7456″]

No a pak přišla koncem roku 2012 nová éra OM-D. Malej kompaktní foťák s vyměnitelnými objektivy od Olympusu. Pro mě obrovská změna. Navíc první spolupráce s fotografickou značkou. OM-D bylo díky menšímu čipu neskutečně skladné a přitom výkonné. Hravě strčilo do kapsy zrcadlovky, které jsem předtím měl. Tedy APS-C zrcadlovky. Navíc jsem si díky této spolupráci vyzkoušel zas zcela nové možnosti focení. Představování nových modelů, na které byly pozváni jen novináři, dělal jsem různé workshopy apod. Obrovská zkušenost, za kterou jsem opět velmi vděčný! Z tohohle období vyšlo hrozně moc fotek, na které jsem opravdu pyšný. Pár jich je ke shlédnutí třeba ZDE.

[exif id=“7457″]

A jak šel čas, začínal jsem mít už celkem jasno, co od foťáku chci, co je zbytečné a co mi vadí. Na Olyho jsem fotil dlouho a já začal cejtil, že potřebuju trochu osvěžit. A tak jsem si koncem roku pořídil svůj první fullframe od Canonu. Konkrétně Canon 6D a k němu 17-40 a 70-200/2,8. Což mě zas trochu nakoplo a já začal fotit zas trochu jinak a užívat si hloubky ostrosti a kontinuálního ostření, které tehdá ještě neměl Oly uplně vyřešené. Nicméně jsem zjistil, že moje fotky byly tak nějak na jedno brdo a tak jsem Canon prodal a radši si koupil auto. :) A vrátil se zpátky k Olymu. Na ten jsem zase rok fotil a v polovině roku 2016 jsem na sobě cejtil, že nějak ztrácím dech a že potřebuju vzpruhu. Tak jsem za peníze z prodanýho auta pořídil výbavu Canon. Viz článek Druhý dech.

[exif id=“6568″]

Nová Canon výbava zapříčinila to, že se na OM-D začalo prášit. OM-D je fajn, skvělá náhrada za APS-C zrcadlovky. Ale 5D III je přeci jen profi fullframe nabízející skvělou rychlost a v kombinaci s eLkovými skly i skvělý výstup. Navíc jsem se začal více věnovat svému instagramovému účtu, na kterém jsem začal více sledovat to, jak se publikum chová, co vás baví atd. A zjistil jsem, že největší úspěch mají fotky z cest. A proto jsme s Marťou začali více cestovat a dokumentovat to. Na což bylo 5D skvělé, ale po pár východech sluníčka jsem začal pociťovat jeho limity. Především v dynamickém rozsahu a rozlišení. Nooo a, nerad to říkám, ve velikosti a váze. Přeci jen jsem byl z hejčkanej z kompaktnosti Olyho, kterej se mi, obrazně řečeno, vešel do kapsy.

[exif id=“7458″]

A tak jsem začal pokukovat po něčem novém. Původně jsem hrozně slintal po novém 5D IV. Už jsem ho skoro objednával, ale něco mi říkalo, ať ještě napíšu Peckoj ze Sony, že by bylo dobrý testnout ještě něco od Sony kvůli rozměrům. A tak jsem na víkend dostal A7rII a bylo víceméně rozhodnuto. O prvním focení na A7rII jsem už psal ZDE. Velikost v poměru s výkonem mě naprosto odrovnala a já věděl, že další systém, který pořídím bude od Sony. Mělo to ale spoustu otazníků. Má cenu kupovat A7rII nebo mi bude stačit A7II? Jaký skla? Mám si nechat ty Canoní (16-35/2,8 ; 24-70/2,8 a 70-200/2,8 vše v řadě L) a nebo mám nakoupit nativní skla od Sony? Bude mi to stačit? Píše se, že to na sport moc není atd. atd.

[exif id=“7459″]

No nakonec jsem výbavu od Canonu prodal rychlejš než jsem myslel a tak jsem se dostal do situace, že jsem neměl foťák a čekala mě svatba. Na rychlo jsem tedy pořídil A7II s objektivem Sony FE 55mm f/1,8 Sonnar T a na focení svatby jsem si díky skvělému zastoupení ZEISS mohl půjčit objektivy Batis 18mm a Batis 135mm. A7II zvládla svatbu skvěle, na baterku jsem dokonce dal 900 fotek (při 20min osvěžení přes USB v autě). Ale cejtil jsem, že mi prostě chybí to rozlišení a ostření, které nabízí eRko. A nějak jsem se přes to nemohl přenést a tak jsem nakonec stejně šáhnul po eRku. 

[exif id=“7460″]

A teď zpětně mi je i jasný, proč na mě v Zeissu byli tak hodní a půjčili mi objektivy. Bylo jim totiž jasný, že až jim je budu vracet, tak jim rovnou předám závaznou objednávku na jejich koupi. Mezitím se mi povedlo prodat s lehkou ztrátou týden jetou A7II. No ztrátou … vyměnil jsem ji s doplatkem od kupujícího za krásnou sadu Olympusu OM-1 z roku 1979. Takže vlastně se mi díky přechodu na Sony povedlo získat fullframe Olympus :)) Takže momentálně je má výbava následující: Sony A7rII, Zeiss Batis 2,8/18; Zeiss Batis 1,8/85 a Sony 1,8/55 Sonnar. K tomu jsem z ebaye pořídil kompatibilní blesk Godox tt685s s odpalovačem a už jen řeším, co pořídit, abych vyplnil díru mezi ohniskem 18mm a 55mm. Zatím to vypadá na Zeiss Loxii 2/35, kterou mám teď na chvíli půjčenou a opravdu mě baví. Přestože je manuální.

A když už mluvím o tom manuálním skle. K tomuhle článku bych ještě rád zmínil to, že jsem začal mimojiné opět fotit na staré kinofilmové foťáky. Od Vánoc mám doma starý Canon AE-1 a teď vlastně i ten výše zmíněný Olympus OM-1. Je to pro mě zas nová výzva a hlavně to dost pomáhá přemýšlet o fotografii trochu jinak a více si jí vážit. Necvakáte pak jeden snímek za druhým, jak na běžícím páse a víse si vážíte momentů, které zachytíte. A přesně tohle myšlení potřebuji dostat i do digitální fotografie. Pár mých filmových fotek najdete na mém druhém instagramovém profilu. Dejte mi schválně vědět, co na ně říkáte dole v komentech. Za zpětnou vazbu budu vážně rád :)

[exif id=“7002″]

Na Sony jsem nafotil už .. moment, jdu to zjistit přesně … 4792 fotek. Když to shrnu, tak mi to přineslo lepší dynamický rozsah, větší možnosti ohledně práce s fotkou (v rawu samozřejmě), lepší výstup díky Zeiss sklům, menší rozměry=méně bolavý záda na tůrách a možnost hodit do malého batohu komplet výbavu a jet fotit na celej den kola. Naopak jsem si lehce pohoršil v kontinuálním autofokusu. Zde byl Canon skutečně o trochu lepší, ale kdybych to měl vyjádřit v číslech, tak u Canonu jsem měl bilanci 8/10 ostrých AF-C fotek a u A7rII jsem na 7/10. Jo a taky mě to samozřejmě stálo určitý obnos peněz. Který ale doufám, že se mi vrátí, protože se Vám určitě budou nové fotky líbit a vy si mě pak třeba pozvete na svatbu a nebo si ode mě nějakou fotku koupíte. :)) Nicméně skutečně největší přínos pro mě je to, že mě to opět namotivovalo k novým nápadům a výletům a to je pro mě neocenitelná vlastnost. A taky jsem díky tomu poznal spoustu nových, skvělých lidí.

[exif id=“7362″]

Toť asi tak vše k první části o tom, proč jsem přešel k Sony. Snad jsem Vás moc nenudil, ale pro mě důležitý, abyste tak trochu znali můj příběh, díky kterému lépe pochopíte proč ty změny, co od focení požaduju atd. V další části se už vrhnu na techničtější věci kolem Sony a jeho nastavení. Rád bych se pověnoval nastavení ovládání atd. Ve třetím článku se pak pověnuju objektivům. Jestli vás něco zajímá na tato témata, tak mi to hoďte do komentářů a já se pokusím to rozebrat :) Děkuju za pozornost!