Range Rover – Velar

 

Kdo mě sleduje na Instagramu, tak si asi všiml, že jsem se na víkend vydal do norského Ålesundu na představení nového Velaru od Range Rover. Jak je to možný? Hele já sám moc nevím :)

Stačí jen využívat sociální sítě, jako je třeba zmíněný Instagram na plno, snažit se být aktivní, rozmýšlet hashtagy a označování a čas od času se vám to vrátí v podobě pozvánky třeba na takovouhle akci. Takže jestli máte k dispozici třeba nějaké pěkné auto, nebojte se vymyslet nějaké focení, udělejte jednu, dvě pěkné fotky, které pak nahrajete na Instagram a označte příslušnou značku. A třeba si vás všimnou. :) Pozor ale! Hranice mezi nevtíravym označení a spamováním je fakt tenká a někdy je méně více! Na to nezapomínejte.

https://www.instagram.com/p/BUcZFnuBpE4/?taken-by=kubajszcom

Ale zpět k mé cestě. Zkusil jsem to všechno natáčet a následnym videem jsem si ušetřil dost psaní. Takže doufám, že se ve videu dozvíte většinu podstatných věcí. Tak prosím „hit that play button and enjoy“. Na druhou stranu ale nebylo zas tolik času na to, si to pořádně užít, fotit a točit zároveň. A ve videu jsem se moc nevěnoval technickým parametrům nového Velara.

 

 

Jo ještě jednu vsuvku musím dát. Z ČR jsme byli pozváni dva. Já a pro mě neznámý, ale úspěšný, architekt. Co ale osud nechtěl, tak ten neznámý architekt je přítel od Marti spolubydlící z intru. Ta s ním žije v Londýně a už dva roky se nás holky snaží nějak přemluvit na společnou dovolenou. Zjistili jsme to po tom, co Ondra, ten architekt, dal nějaké fotky na Instagram a podle toho si to Marťa spojila. Ten svět je vážně malej :) Výhodou pak bylo, že jsme byli spolu ve dvojici a měli jsme k dispozici jednoho Velara. Takže bylo dost času všechno probrat.

 

 

Nejsem teda žádnej automobilovej redaktor, ale první message od Range Roveru je jasná. Udělat SUV, které vybočuje z řady všech ostatních SUVéček. Jak? No tak, že nezapadne na trávníku po lehkym deštíku. Velary, které jsme měli půjčené, nebyly nijak speciálně upravené, byly to prostě klasické sériovky. Proto jsem se docela zhrozil, když jsme přijeli pod obrovskej kopec. Takovej ten, co na něj jezdí kabinková lanovka. A řekli nám, ať si zvýšíme výšku auta, nastavíme automatický jízdní režim a ať jedem nahoru. Že to jsou 4km do kopce. OK, svýmu autu bych to neudělal, ale když to řekl ten pán s modrou bundou a odznáčkem Land Rover, tak asi ví, co dělá. Co se dělo pak, je nepopsatelný. Auto začalo šplhat do kopce jak kamzík, nemělo žádné problémy s mokrými, uklouzanými kameny a opravdu prudkym stoupáním. A to jsme měli 22″ silniční gumy!

 

 

Navíc si takhle jedete do kopce, kde vás na konečné lanovky čeká luxusní oběd a dobré kafe, venku prší a vás u toho masírují sedačky, máte zaplé vyhřívání volantu, sedíte v bílé kůži. Na středovym panelu máte cosi jako dva obrovské tablety přes které ovládáte uplně všechno, před sebou vám na okně svítí head-up display a Velar se za vás škrábe do kopce, kterej bych nechtěl jet ani na kole dolů… No prostě vám je tak, že zjistíte, že se vám z toho vůbec nechce ven.

 

 

V první polovině dne jsme měli půjčený Velar s nejsilnějším dieselovym motorem o obsahu 3.0l V6 a s výkonem 300PS a dvěma turby. Ten jel krásně tiše, když se na to šláplo, tak se zvedl čumák a auto vystřelilo. Trochu si pak připadám jak v letadle, co chce vzlítnout. Já se ale víc těšil na benzin, což byl 3.0l V6 motor s kompresorem o výkonu 380koní. A to bylo teprve svezení! Krásnej zvuk, umocněnej pořádnou silou. Nejsem uplně fanda automatickejch převodovek, ale ve Velaru mi to teda vůbec nevadilo. Řazení probíhalo tak, že jsem o něm vůbec nevěděl a vše tam padalo jak mělo.

 

 

Interiér je pak kapitolou, která by zasloužila hodně stránek. Krom toho, co jsem už psal mě třeba potěšil multifunkční volant s dotykovými panely, zmíněný head-up display, sedačky komplet v elektrice vč. opěrky hlavy nebo masáží, neskutečně mnoho možností kolem mediální zábavy, intuitivní ovládání, inteligentně řešené přihrádky atd. u těch přihrádek bych se zastavil. Nesnáším bordel v autě a mám rád, když nikde nic nečouhá, nejsou vidět papírky z parkoviště atd. A tady to jde všechno krásně schovat. Že to auto vypadá furt dobře a nikde vás v tom interieru nic neruší. Za tohle fakt palec nahoru.

 

 

Říkat vám o tom, že se auto skvěle řídí, výborně by se v něm cestovalo, člověk se v něm cítí bezpečně a není to ani žádnej mastodont, se kterým by se vám nechtělo v Praze parkovat, vám asi říkat nemusím. Doporučuju všem kouknout na stránky landrover.cz a mrknout na technické info o Velaru. A teď ještě přemejšlím, co jsem vám chtěl říct… Jo kliky! Ty mě bavily. Když je auto zamknuté, tak jsou kliky zalezlé a po odemčení vyjedou. Takže když jedete nebo když auto někde stojí, tak ty kliky vůbec neruší linie. Další palec hore!

 

 

A teď tak trochu o Norsku. Velar sem skvěle zapadl a díky rozmanitému terénu jsme si mohli zkusit různé jízdní podmínky. Jen s rychlostí to nebylo moc jednoduchý. Maximálně se tu dá jet 80km/h a tak jsme Velarům nemohli šlapat moc na krk. Terénní vložky nám to ale vynahradily. Jen škoda, že se počasí bylo spíš deštivé, než sluneční. Ale to k Norsku prostě patří. Doufám, že se ty mraky tam vyprší a až tam pojedem v září na dovolenou, tak bude hezky. 

 

 

Organizátory jsme nakonec poprosili, jestli bychom si po akci nemohli ještě půjčit auto na pár hodin kvůli fotkám a vyšli nám vstříc. Zůstal nám benzinový Velar a dostali jsme Enrica s novou Discovery jako doprovod. Ten nás zavedl k majáku, který byl cca půl hodinky od Alesundu. A udělali jsme dobře, že jsme tam jeli. Konečně jsme měli trochu klidu na focení a vymejšlení. Ideální by teda bylo, kdybychom si ho mohli nechat až do západu, to by se pak fotilo. Snad příště :)

 

 

No a tím jsme zakončili parádní neděli. Teda tu jsme zakončili večeří v sushi restauraci. Což pro mě bylo tak trochu za trest. Páč sushi nejim. Teda nejedl jsem. Dostal jsem Ondry instrukce, doporučení a zkusil jsem to no a vlastně to nebylo tak špatný. Možná tomu dám ještě někdy šanci. Cestou zpátky jsem ještě cvakl poslední fotku, pohled přes lodičku na náš hotel Brosundet a konečně se mohlo jít spát. V pondělí mě čekal budíček v 04:30, takže to už tak veselý nebylo. Díky tomu jsme ale do ČR dorazil relativně brzo a po obědě jsem už seděl ve své práci a nemohl uvěřit tomu, co se za den a půl dá stihnout. 

Bylo to fakt super a já hrozně moc děkuju Land Roveru za pozvání!