Expedice Šumava

Je sobota večer a já zjišťuju, že mám vlastně volnou neděli. První myšlenka, co mi vyskakuje v hlavě je: focení. Nicméně na tuhle myšlenku se vždycky váže otázka: „Kde?“ No co třeba Šumava?

A tak chvílí gůglím a zjišťuju, kde by to na Šumavě mohlo stát za to. Trochu mi to usnadňuje Kuba Říha, kterej teď furt někde vejletí a zrovna přidává pár fotek z Chalupské slatě. Na čež žjišťuju, že kousek od Slatě by se dal cvaknout i nějakej ten východ. Mrkám na Martinu a snažím se jí psychicky připravit na to, že v neděli nás bude probouzet budíček kolem 4:30. Naštěstí je to holka do nepohody a oddaně si nastavuje budík i na svém telefonu. :)

Navigace mi říká, že pojedem nějaký dvě hodinky, což není tak hrozný. Namířeno mám na vesničku Svojše, kde jsem chtěl cvaknout východ a pak pokračovat dál na Kvildu a směr k Chalupské slati. Cesta odsejpá, silnice jsou prázdné akorát posledních pár kiláků celkem přituhuje. Venku je -10°C a hlavně je silnice pokrytá ledovatkou s lehkým štěrko-posypem. No jelikož mám zimáky, které jsem chtěl už vloni vyhodit, tak mám trochu sevřenou … zádní závěrku. Ale naše karkulka jede jak tank a na místě jsme včas.

Obloha nevypadá zle, ale s výhledem je to horší. Je vidět na pár kopců kolem, ale bohužel ne směrem na východ. Nicméně planina je tam nádherná. Berem teda stativy a foťáky a brodíme se lehkým prašanem loukou hledajíc nějaký pěkný místo na focení.

Moc se nám to nedaří, děláme pár cvaků a užíváme si východ, klid a krajinu kolem. Tady máme splněno a vyrážíme dál.

Frčíme přes Kvildu a cestou potkáváme u silnice dva parádníky koníky. Zastavujem, abychom je pozdravili a frčíme dál směr Slať.

No a na Slati už je to o něčem jinym. Tohle místo je hodně profláknutý a spousta fotografů se sem rádo vrací. Pro mě to byla premiéra, pár fotek jsem odsud viděl, ale znáte to. Dokud to neuvidíte na vlastní oči … No musím říct, že je to fakt paráda. Kort když je to takhle zmrzlý a lehce posypaný.

Bohužel už mám relativně vysoko Sluníčko a světlo začíná přiostřovat. I tak se tu ale zabavujem minimálně na hodinku. Cvakáme pár klasickejch instagramovek a pak se vydáváme ještě kousek k lesu na procházku.

Odsud je ještě parádní pohled na údolí, který bylo v lehkym oparu. Fotíme, kocháme se se a kráčíme si to zpět k autu s rohlíkem od ucha k uchu. 

Sedáme do auta a Marťa to klasicky zalamuje po první písníčce. Nevadí. Máme už docela hlad a tak to valím směr Praha. Na Šumavě bylo krásně jasno, tak jsem ani nedoufal v nějaký mlhy. Ale najednou vjíždíme do parádního mlíka a po pravici vidím les, kde se trochu klube sluníčko. Bohužel nestíhám zastavit a tak se smiřuju s tím, že mám po ptákách. A najednou vidím odbočku a polní cestu až k lesu. Neváhám a offroaduju až k němu.

A vyplatilo se. Les je jak z pohádky a já nevím co dřív fotit. A hlavně jak tu skvělou mlhu nafotit. Vymejšlím různý ptákoviny, furt někam posílám Marťu a po cca hodince zjišťuju, že to asi stačilo :) 

Doufám, že se fotky z lesa budou líbit. Určitě budu rád, když pak napíšete, která byla nej :) No ale zpět k cestě. Sedáme do auta a jakože už jedem dom. No jenže to bych nebyl já, abych neviděl po cca 5km skvěle nasvícenou louku se srnkama. Takže zase přeskakuju s autem příkop a uklízím ho na kraje pole. Beru světku, foťák s teláčem a klušu za srnkama. No myslel jsem, že byly blíž. Mýlil jsem se. Dávám si docela slušnej výklus na zmrzlym poli a snažím se nenápadně přiblížit k srnkám. No nenápadně … doufám, že ze silnice nikdo nepozoroval. Jenže kvůli tomu výklusu asi lehce funím, takže zas až tak blízko se nedostávám. Tak si dělám aspon jednu fotku a klušu zas zpátky. V autě zjištuju, že světlý podrážky nejsou zrovna dobrou volbou na zelený pole … No nic. 

Takže tohle byl náš objevovací vejlet na Šumavu. Myslím, že účel to splnilo. Pro příště už víme, kam jet atd. Tak či tak, pocit z nepromarněný neděle – k nezaplacení. :)