Jednodenní výlet do Rakouska

Je sobota odpo, před náma ještě neděle a volné pondělí a tak dumáme doma, kam vyrazit? Já měl pár tipů a nejvíc se mi zamlouval Hallstatt v Rakousku. A tak jsem furt koukal do mapy a vymejšlel co by, jak by a tak. No a dopadlo to tak, že jsme v 21:00 naložili káru a vyjeli směr Hallstatt.

[exif id=“7320″]

Pojmuli jsme to krapet jinak než předešlý výlet na Neuschwanstein. Více low budgetově. Žádnej hotel a tak. Potunil jsem spaní v Passatu matrací z Ikei za 300kč a dvěma novejma spacákama. Děkujeme ti Ježíšku. A mohlo se jet kempit. Do Hallstattu je to cca 380km z Prahy, tedy zhruba 4hodinky jízdy. Cesta v noci příjemně odsejpala. Teda dokud jsme nedojeli do Kaplice, respektive před ní. Vykouk tam na nás zavřenej přejezd kvůli kterýmu jsme si museli zajet cca 30km a přišli jsme o půl hodiny. Navíc to celý bylo fakt blbě značený. Nicméně díky tomu, jak měto vytočilo, se mi fakt nechtělo spát a dojeli jsme to v klidu až na místo. A zde to začíná bejt zajímavý.

[exif id=“7321″]

Když se budete blížit k Hallstattu, tak vjedete do tunelu, který vás vyplyvne až přímo v centru u toho kostela. A tam se poměrně blbě parkuje. Nicméně zhruba v půlce toho příjezdovýhu tunelu se dá odbočit doleva na parkoviště, kde se dá skvěle zastavit (teda ve 2:00 ráno to nebyl problém) a hlavně stojíte přímo nad městečkem. Navíc mi přišlo, že se tam nikde neplatí. Takže jsme to tam píchly, rozložili naší postel a šli spát. Zní to hezky, ale ta horší stránka věci je to, že sluníčko vycházelo už v 5:50. Takže si dáváme budíka na 5:30 a hurá na kutě.

[exif id=“7323″]

Takže ráno budíček a rychle na vyhlídku. Nejdříve na to neznámější místo, odkud se tu fotí jak na běžícím páse. Od parkoviště to bylo cca 3minuty. Trochu strašidelný bylo to, že stejnej nápad jako já mělo asi dvacet dalších japonců :D Přidali jsme si mezi nima docela blbě no. 

[exif id=“7324″]

Cvakám si pár snímků a čekám na to, až Sluníčko povyleze níž a osvítí kostel. Nicméně po cca 15minutách nám dochází, že tohle nebude to pravý ořechový a chvíli to potrvá, než se tam dostane. A tak necháváme japonce japoncema a jdeme směr centrum. Já si na tenhle výlet vzal A7rII, plus svoje Batise 18 a 85mm, Sony 55 a půjčil jsem si Loxii 2/35 od Zeissáků. Protože tohle ohnisko ještě potřebuju do svýho fotobáglu. A tahle Loxie mě prostě láká. A hlavně jí beru jako takovou výzvu, protože je pouze Manuální. Díky čemuž je krásně malá, výborně zpracovaná a hlavně na tu A7 prostě tak nějak patří no :) 

[exif id=“7326″]

Cestou do centra jsme ještě vyběhli pár schodů k místnímu hřbitovu odkud byl krásnej vyhled na tuhle vesničku, kde žije cca 900 místňáků. Vlastně se mi tenhle pohled líbil daleko víc než ten japonskej. Jo a když už jsem u těch japonců. Věděli jste, že číňanové jsou línější jak japonci a proto si postavili svůj vlastní Hallstatt? Ne? Tak hele, tady máte článek. No ale zpátky k našemu vejletu. U hřibtova se zdržujem poměrně dlouho. Většinu fotek dělám na Batise 18mm, se kterym jsem se odposledně dost skámošil. A s každou další fotkou ho mám radši radši. Dokonce se mi přestalo stejskat po 16-35/2,8. Tak například tahle fotka nahoře. Cvaknutá z ruky, jedna fotka do rawu a vše vytáhnuto následně v Lightroomu. A ani jsem nemusel nic rovnat atd.

[exif id=“7327″]

Pak mi doteklo, že bychom se ale měli posunout zas dál, aby nám neuteklo to skvělé světlo, které se dralo skrz kopce. A tak jsme sešli dolu do centra, kde jsem zahlíd tohle molo a bylo mi jasný, že to je naše další fotozdržovačka. 

[exif id=“7333″]

Když jsme se na molu dostatečně vyblbli, tak jsme vyrazili zpět za japončíkama. Těch tam bylo furt požehnaně. A to už to byly cca dvě hodinky od východu sluníčka. Tak s Marťou cvakáme ještě pár fotek a pomalu vyrážíme zpět k autu.

[exif id=“7340″]

Takhle vypadá ta japončí vyhlídka. Vidíte tam to zábradlí? Tak k němu se dostat není vůbec jednoduchý! :)

[exif id=“7341″]

Začínáme mít hlad a chuť jet zase o dům dál. A tak balíme auto a frčíme dál. Tentokrát už tak trochu naslepo, bez mapy. Z Hallstattu vyrážíme směr jakoby zpátky a na první křižovatce odbočujem doleva směr kopce. Cesta vede kolem parádního potoka a pak vás najednou vyprdne u malé vesničky, kde je pár domů, rybníků, krásné louky a hlavně klid. Takže tu parkujem, dáváme něco k jídlu, já stahuju fotky a rovnou vám posílám jednu na Instagram. Chvíli se tu kocháme a vymejšlíme, kam teda dál. 

[exif id=“7345″]

A volba padá na jezero Wolfgangsee. Je to cca 30km od Hallstattu a vlastně tak trochu směrem domů. Cestou projíždím schválně dalších pár vesniček přímo centrem, nikoli po hlavní cestě. Freecoolina chrápe jak zabitá a já občas sám pro sebe vyhrknu něco ve smyslu: Ty krávo, to je dobrý. Bohužel se mi nedostává od mé spící parťačky odpovědi. Na oplátku mě ale celkem baví sledovat, v jakejch pozicích hlavy je schopná spát. O tom by se dal taky určitě napsat článek. Pak už jsem to ale nevydržel a prostě jsem v jedný vesnici vyjel na louku a šli jsme se projít a cvaknout pár stromů :)

[exif id=“7347″]

A jsme tu! Jezero Wolfgangsee. Krásné velké jezero s pár vesničkama kolem něj. Necháváme auto hned u té první a jdem se projít. Kolem jezera vede i krásná upravená stezka, po který se taky vydáváme. 

[exif id=“7348″]

U stezky byly i takový dřevěný mola ve tvaru leknínů, na kterých byla lehátka. Neodolali jsme a na chvílí jsme se tu utábořili. Nedalo mi to a musel jsem testnout vodu. A byla fakt studená. Tipuju jí tak na 2-3cm od rozdílu mezi princem a princeznou. Teda tak 5°C. 

[exif id=“7350″]

Po tom, co jsme studenou vodou, zregenerovali svoje nohy, jsme vyrazili dál. Různě jsme se zastavovali u vody a fotili. Já si furt hrál s Loxií a zkoušel jsem, jestli by mi manuální ostření vadilo nebo ne. A pomalu jsem se dostával k závěru, že to manuální ostření má svoje kouzlo. A to nejlepší na tom je, že odměnou za dobře zaostřenou fotku, je neskutečně parádní výstup. Trochu mi to připomíná focení na kinofilm, kdy jste donuceni nad fotkou víc přemejšlet a dáváte si záležet. A neděláte jen jednu fotku za druhou, jak na běžícím pásu.

[exif id=“7351″]

Šli jsme pak ještě očíhnout centrum vesničky, ve které jsme parkovali. Rakušáci a švýcaři jsou velmistři upravenosti a ty jejich parky, centra, okolí vesnice, jsou prostě jak z učebnice. Byla tam třeba takováhle alej, která si o tuhle fotku prostě říkala. Nasazená byla opět Loxie. Co říkáte na ten bokeh? :)

[exif id=“7352″]

No nic no, je tu prostě krásně. A ten klid …

[exif id=“7355″]

A tak trochu to vypadá, že odsud Marťu jentak nedostanu. Musel jsem jí slíbit, že tu nejsme naposled. A vlastně jsem to tak trochu v duchu slíbil i sám sobě. 

[exif id=“7358″]

Cestou domů jsme ještě zastavili v městečku Traunkirchen. Krásné malebné městečko u jezera Traunsee, které určitě stojí za to, si projít. Respektive byl by hřích tu nezastavit, když je to cestou domů.

[exif id=“7359″]

Cvakáme tu pár posledních fotek a připravujem se na cestu domů.

[exif id=“7360″]

Tak doufám, že jsem vás dostatečně nakrmil a třeba trochu inspiroval k vejletu :) Když to shrnu, tak jsme vyrazili v 9 večer v sobotu a vrátili se v 8 večer v neděli. Najel jsem necelých 900km, koupil dálniční známku pro rakousko (na benzince s redbullem za 340kč) plus jsme si nakoupili jídlo na cestu za cca 500kč. Nic víc jsme neplatili, takže výlet cca za 2500 pro dva lidi. Což není moc, zážitků máme hodně a hlavně jsme neseděli doma na zadku. Už teď se těším na další volný víkend a další výlet :)

A tohle je moje nejoblíbenější fotokombo z tohohle výletu. A7rII + Loxia 2/35. A jelikož už se mi tu nahromadilo dost fotek a poznatku z focení na Sony, tak přemejšlím, že o tom něco sepíšu. Takže jestli vás něco zajímá na toto téma nebo třeba na téme přechod z Canonu na Sony, tak mi to hoďte do komentů a já to zkusím nějak probrat. Jo a kdybyste měli nějaké tipy, kam vyrazit příště, tak sem s nima :)