Povánoční vejlet

Vloni jsme vyrazili hned po Vánocích do zahraničí a nějak se nám to zalíbilo. Osobně nejsem zrovna typ člověka, co by vyhledával ježdění po návštěvách atd. Takže možnost utéct na pár dnů za hranice, mi přišla celkem vhod. A tak jsme si s Marťou řekli, že to letos zopákneme.

Minulý rok jsme s kamarádem Maxem odletěli do Španělska a skvěle si tam odpočinuli. A hlavně se nám takle o svátcích líbila možnost být u moře. Chvíli jsme přemýšleli, že koupíme letenky a někam odletíme. Ale pak se naskytla možnost vyzkoušet nový vozidlo, které se stalo členem naší rodiny. Byl to teda docela risk, jelikož se kupovalo v Německu lehce ťuklý a tátovi se povedlo ho opravit a přihlásit týden před Vánocemi. Ale vidina, že se pojede na výlet Californií byla prostě tak lákavá, že jsem to prostě musel risknout. Vše se samozřejmě na autě zkontrolovalo a opravilo, ale přeci jen nebyl čas to auto poznat a pořádně zajet. A třeba já jsem v ohledu poslouchání různých zvuků v autě nemocnej a furt poslouchám, jestli někde něco neklepe, nevrže, jestli jde motor tak, jak má atd. (nevíte, jak se to dá léčit? :D).

Jenže když jsem to auto uviděl, bylo mi prostě jasný, že s ním musíme jet k moři. Přiblížím Vám v krátkosti o co vlastně jde. Model T5 Californie je upravená osobní dodávka tak, že uvnitř auta máte na jedné straně malou kuchyňku (ledničku, sporák, dřez, skříňku) a vedle ní máte šoupací zadní lavici, ze které lze udělat postel, nezávislé topení, kterým si můžete topit v noci, zvedací střechu – abyste se v autě postavili, popřípadě nahoře můžete spát (=faaaakt velká postel) plus samozřejmě otočná přední židle, venkovní židličky se stolečkem, vnitřní stoleček atd. Prostě je to taková malá, NENÁPADNÁ (to je pro mě důležitý, viz níže) obytka. Nám se povedlo sehnat navíc verzi ve čtyrkolce a s tím silnějším motorem (2.5 TDI 128kw, r.v. 2008).

Já už v minulosti měl VW T4 Multivana, kterým jsem toho procestoval opravdu hodně a Californie mi vždycky přišla zbytečná. Ale asi stárnu a chci si užívat trochu víc pohodlí. A Passat, kterýho mám teď je sice pohodlnej na cestování, málo žere a jede možná až moc rychle, ale spí se v tom prostě krapet komplikovaněji. Ale zpět k cestě. Auto jsem si vyzvedl u táty 22.12. v sobotu v Děčíně a s rozzářenými očima vyrazil do Prahy a těšil se, jak si ho takříkajíc zaprdim. Tím myslim, jak si do něj dám všechny svoje věci, vymyslím jaký poličky na co použiju atd.

Takže auto bychom měli a teď vymyslet kam jet. Nakonec jsem se k plánování dostal až v den odjezdu. V hlavě mi lítaly různé nápady. Norsko, Lofoty, Chorvatsko, Španělsko, Francie, Itálie … A nakonec jsem si vzpomněl, že přesně před deseti lety jsem jel do Finale Ligure s Čárysem a Nexi přes Silvestra trénovat. A bylo tam skvěle. Tím padnul první bod výletu. Jen ta cesta tam je trochu otravná, je to cca 1050km z Prahy. Takže jsem to chtěl něčím zpříjemnit a když jsem se podíval na mapu, bylo mi to hned jasný.

NEUSCHWANSTEIN

První zastávku jsem naplánoval na zámek Neuschwanstein, který je pod Mnichovem. Tedy vlastně cestou. Už jsme tam jednou s Marťou byli, článek jste určitě četli. Byla to tehdá vlastně taková moje seznamovačka se Sony systémem a od té doby mi Sonka zůstala :) No ale zpět k cestě. Vyrazili jsme v úterý 25.12. někdy kolem 15:00 a k zámku jsme dojeli nějak kolem 21:00. Tedy už ve tmě. Z poslední návštěvy jsem tak nějak tušil, kde by se dalo přespat a na konec to vyšlo. Takže se tohle místo objeví na Patreonu v rámci dávání tipů na přespávačku. Vtipná byla ale cesta, když jsme sjeli z dálnice, tak jsme vjeli do mlhy hustý tak, že by se dala krájet, ve Schwangau se ale lehce roztrahala a dělala skvělý efekty. Takže jsem zaparkoval auto a vyrazil ještě na chvíli fotit. Marťa mezitím připravila auto na spaní a my si naplánovali ranní vstávačku a hike k zámku. Všechno klaplo až na to, že byl zavřenej Marienbrücke, což je most za zámkem, odkud se dá fotit. Což nám trochu narušilo plány a my se rozhodli, že radši popojedem dál. Určitě se sem ale na jaře zase vrátím. Mám tu ještě pár nesplněných fotek :)

průsmyk RESCHEN a MALOJA

Když jsem dával dokupy, kudy pojedem dál, všiml jsem si, že je cestou Reschenský průsmyk. Ten zajímavý tím, že z vodní nádrže trčí věž kostelu, který byl součástí vesničky, kterou zatopili. Jel jsem tudy někdy v roce 2005 a udělal si tehdy fotku, jednu z mých prvních … Tak jsem se na to prostě chtěl znova mrknout. V hlavě jsem měl takovou vizi, že si vyfotím odraz věže ve vodě, jen mi nějak nedocvaklo, že ta nádrž bude zamrzlá :D Nevadí. I tak to stálo za to a já se mohl aspoň dostat blíže k té věži. Odsud jsme vyráželi nějak kolem 13:00 a dalším cílem byl průsmyk Maloja. Z něho jsem viděl parádní dronovky zatáček. Jenže já vůl minul místo na zastavení a vjel jsem přímo do těch zatáček, kde se nedalo už zastavit a musel jsem je sjet až dolů. A nahoru zpátky se mi fakt nechtělo. :D Takže si to musím nechat na jindy. A tip pro Vás, jestli pojede jakoby ze St. Moritz, tak si v klidu zastavte v Maloje a běžte se na to podívat. Jinak dopadnete jako já.

FINALE LIGURE

Pak už nebylo moc co vymejšlet a já to nasměřoval na Finale Ligure. Navigace hlásila příjezd někdy kolem osmé večerní (stále byla středa), což bylo super. Výhodou těhle malejch zastávek bylo to, že jsme projeli Švýcarsko za 0kč, tedy bez poplatků a bez nutnosti kupovat dálniční známku. Akorát v Itálii už to pak začalo. Na tohle je Itálie s Francií snad nejhorší v Evropě. Ty jejich mýta jsou fakt strašný a né zrovna levný. K tomu ale až v závěru článku při rekapitulaci nákladů. Do Finale jsme teda dorazili vlastně už za tmy a já měl za úkol najít místo na spaní. Dostal jsem dobrej tip od Kuby Říhy, kterej tu v létě byl na závodech. Bylo to takový zašitý parkoviště kousek od centra (GPS bude na Patreonu). Vše se zdálo být super, jen jsme si nevšimli, že je to vlastně parkoviště pro místní diskotéku. Která, jak na potvoru v tu noc měla Vánoční párty :D Takže jsme to měli přes noc i s muzikou. Naštěstí Italové neměli tendenci nám něco dělat s autem a tak krom hluku vše proběhlo v klidu.

Ráno jsme nijak nechvátali a poměrně dlouho se váleli v posteli. Což je taková malá zrádnost spaní v autě. Když už se zarochňáte, tak se Vám nechce vylejzat. No ale když už jsme se vykopali ven, omrkli jsme moře a začali jsme vymejšlet, co vlastně budem dělat. Jeli jsme se projet po okolí, prošli si uličky historickýho centra Finale Ligure, nakoupili nějaký jídlo a vrátili se zpátky na místo přespání. Ujistili jsme se, že v noci už žádná party nebude, zašli jsme omrknout západ Sluníčko a večer jsme už jen něco málo udělali na kompech, koukli na fight Marpa vs. Rytmuse a zalomili to.

Na pátek jsme si naplánovali ještě jednou procházku do Finale, tentokrát podél pláže a cestou jsme vymýšleli, kam pojedem dál. Tohle mě na tomhle výletu bavilo asi nejvíc. Ta volnost. Rozhodli jsme se, že zkusíme stíhnout západ Slunce v Cinque Terre, konkrétně ve vesničce Manarola. Což bylo od Finale Ligure cca 200km směrem na východ….

CINQUE TERRE

Přiznám se, že ještě nedávno jsem netušil, jak je oblast Cinque Terre nádherná. Jméno mi něco říkala, ale nikdy jsem to moc neřešil. Pak jsem ale u TNTjukeboxe viděl pár fotek a řekl si, že tam prostě musíme. Takže jsme nakopli našeho bydlíka a frčeli si to směr Manarola, což je jedna z pěti známých vesniček této oblasti. Bohužel jsme v pátek promeškali západ Slunce o pár minut a stihli jsme si dát jen pár nočních fotek. Ale ta oblast nás tak uchvátila, že jsme si řekli, že tam přespíme a strávíme tam celou sobotu.

Původně jsme chtěli stihnout východ Slunce, jenže já vůl si nastavil budík na všední dny a ona byla sobota. Takže jsme ho krapet zaspali. Naštěstí bylo ráno zataženo a tak nás to tolik neštvalo. Po snídani jsme vyrazili omrknout další vesničku jménem Vernazza. Ta byla taky kouzelná. Ty uličky, barevný domy, místní obyvatelé … Fakt to na Vás dejchne skvělou atmosféru. Jen teda turistů je tam relativně dost. Nedovedu si to představit, jak to vypadá v létě. Výhodou a zároveň nevýhodou je to, že musíte nechat auto vždy nad vesnicí na parkovišti. Buď máte štěstí a najdete fleka u krajnice. Pozor neparkovat na žlutých a modrých čárách a nebo si budete muset zaplatit 2.50€/hod na placenym parkovšti. Ale stojí to za to. Ve Vernazze jsme se docela zasekli, takže jsme jen tak tak stihli dojet zpět do Manaroly, kde už jsme tak nějak tušili, co si chceme při západu vyfotit. Dali jsme rychlou pizzu v místní pizzerce a šli fotit. Odměnou nám byl boží západ sluníčka a já nevěděl klasicky, kam dřív namířit objektiv :)

Po západu jsme si sjeli zpátky na parkoviště, kde jsme spali, vytáhli přenosnou sprchu a udělali ze sebe trochu lidi, zabalili auto a připravili se na další přesun …

LAGO DI BRAIES – cesta zpět

A jelikož jsme si chtěli užít i trochu hor, dali jsme si další cíl – Lago di Braies, což měl být záchytný bod na přespání ze soboty na neděli a pak jsme si chtěli užít ještě lehce Dolomit. Jen teda cesta z Manaroly do Lago di Braies byla fakt výživná. Nějakých 5hod jízdy. Na místo jsme dorazili lehce po půlnoci a já toho měl plný kecky. Bohužel se změnilo i počasí a na nedělní ráno měl kydat sníh. I přesto jsme hecli vstávačku na východ sluníčka, dali si budíka na 6:30, udělali jsme si ráno kafčo a vyrazili očíhnout jezero Braies. Jenže! Zase to bylo zamrzlý. A jakože fakt poctivě :D Výhodou bylo to, že tam ráno nikdo nebyl. Teda až asi na další 4 podobný nadšence. Takže jsme si tam dali pár fotek, pak snídani v autě a řekli si, že pojedem pomalu směr domů a když se nám bude něco cestou líbit, tak si zastavíme.

Vtipný bylo, že když jsme překročili hranice Itálie/Rakouskou, tak jakoby pod Grossglocknerem byl komplet jaro. Suchý louky a tak. Pak jsme ale přejeli jeden hřeben a nastala kompletní sněhová kalamita. Takže jsem radši ani nezastavoval a furt jel. A najednou jsme byli v ČR. Jako říkali jsme si, že asi mohli vydržet ještě jeden déle v Cinque Terre, ale zas jsme chtěli bejt už 31.12 zpátky doma, abysme se v klidu připravili na Novej rok … Takže jsme nakonec dorazili dom někdy kolem 20:00 v neděli. Spokojený, plný zážitků a tipů na další výlety.

REKAPITULACE

Co se tedy týče rekapitulace výletu, tak celkem jsme najeli 2505km, průměrná spotřeba se zastavila na 8.9l/100km, což je na takhle těžký auto, navíc ve 4×4 super. Kupoval jsem dálniční známku pro Rakousko (9.2€) a za italský dálnice jsme zaplatili cca 72e€ , což není málo, ale kdybychom jeli po státovkách, tak jsme tam ještě dodnes. To si dáme, až budem mít víc času. Pak samozřejmě pár € za parkování a nějaký jídlo. Co se týče nafty, tak nejlevnější byla v Rakousku, v přepočtu někdy i za 33Kč/l. Nejdražší byla v Itálii. Takže doporučuju natankovat u nás na hranicích a pak v Rakousku. Když jsme to celé sečetli, tak včetně jídla a vlastně všeho, nás ten výlet vyšel ve dvou na 15tis, tedy na 7.5tis na hlavu. Na šest dnů, pět nocí a strašně moc zážitků mi to příjde celkem v pohodě a bylo lepší si dát o pár dárků méně pod stromeček a ušetřený peníze investovat do tohohle výletu :) Jasně, šlo by to udělat i levnějš. Ale to nebyl uplně náš cíl. Chtěli jsme si to hlavně užít.

Střihnul jsem i krátké video, pro lepší dokreslení atmosféry a určitě počítejte ještě s videem o cestování s Californií a měl jsem sebou i DJI Osmo Pocket, takže na to vyjde taky recenze.

Teď už mi nezbývá nic jiného, než popřát vše nej do Nového roku, zdraví a dobré světlo a budu se těšit na společné dobrodružství! :)