Proč zrovna Sony?

Už to budou skoro dva roky, co jsem přešel na systém bezrcadlovek Sony. Určitě jste četli moje dojmy po prvním roce focení a myslím, že je ten správný čas napsat něco o tom, jestli mě tyhle foťáky stále baví, popřípadě co mě na nich štve a prostě si udělat takovou rekapitulaci.

K tomuhle článku jsem natočil i video. A docela dlouhý. Protože kdybych to měl vše sepisovat, tak by to určitě nikdo nečetl. A tak jsem si říkal, že nějaká kombinace článek + video + fotky by mohla být ideální. Takže tady bych se chtěl pověnovat věcem, na které ve videu nebyl čas.

Tak a teď co nebylo řečeno ve videu. Na A7rIII jsem za rok 2018 nafotil přes 40tis expozicí a natočil poměrně dost videí. Za celou dobu mě nenechala nikde ve štychu. Ani po tom, co mi v Dolomitech vyklouzla ze stativu a spadla ošklivě displejem na skálu. Tehdá to odneslo ochranné sklo a ohnul se lehce držák displeje. Ten jsem ale opatrně narovnal a foťák jede dál. Když už jsem nakousl tu odolnost, tak já osobně nikdy moc neřešil jestli mi na foťák prší, jestli mrzne atd. Prostě to beru jako nástroj, kterej musí něco vydržet. Takže celodenní focení v horách s deštem už máme taky za sebou. Jediné co jsem vypozoroval je hlasitější pohyb snímače na stabilizaci. Nemá to vliv na funkci, ale přijde mi, že se když vypnu foťák a snímač se jakoby uvolní, tak se při chůzi více hýbe. Což je pak slyšet. Ale ono to je tím, že ten foťák se mnou nachodil fakt hodně. Navíc s ním furt někde skáču, lezu po skalách atd. Takže jsem spíš překvapenej, že se mu se mnou chce ještě fotit :)

Hodně lidí se mě ptá, jak zálohuji fotky. Protože přeci jen těch 42mpx je cca 45mb při komprimovaném rawu a 90mb při nekomprimovaném. Letos jsem půl roku zkoušel fotit na nekomprimovaný a nějak jsem nepoznal rozdíl. Takže jsem se vrátil zpět k tomu komprimovanému rawu. To jen tak pro info. Ale co se týče ukládání a zálohování, tak zpracované a protříděné fotografie dávám na externí disky Lacia a na každý rok mám jeden. Až se k tomu dostanu, tak bych je rád ještě zazálohoval na další disk. Ale zatím jsem se k tomu nedostal. Je tedy potřeba počítat s většími nároky na volné místo na discích, na druhou stranu vás to aspoň donutí zbytečně necvakat a hlavně si dělat pořádat ve fotografiích.

Když se ale vrátím k prvotní otázka – Proč zrovna Sony? Tak odpověď je poměrně snadná. Chtěl jsem fullframe a chtěl jsem bezzrcadlovku. Ještě nedávno bylo Sony jediné, které nabízelo FF bezzrcátko. A i když ve 2018 vylezli novinky od Nikonu a Canonu, tak Sony je stále x let napřed a pro mě zatím nemá smysl vymýšlet přestup k jiné značne. Největším argumentem pro mě je asi výběr objektivů – zde Sony vyhrává na plné čáře. Někdo by mohl namítat, že na nový Canon a Nikon jdou montovat skla z jejich zrcadlovek. Ale mně to nedává nějak smysl. Adaptované objektivy mi jsou prostě strašně proti srsti a hlavně mi to nějak nedává logiku co se velikosti týče.

Samozřejmě je tu i faktor, že jsem se Sony, respektive s lidmi v Sony, navázal skvělé vztahy a v roce 2018 jsme spolu objeli spoustů workshopů a akcí jako Fotofest, Fotoslovakia atd. A pro mě to bylo zas něco nového a strašně mě to bavilo. Proto jsem si k téhle značce vypracoval přátelský vztah. Ale rozhodně to nemám tak, že bych ji kvůli tomu musel chválit do nebes. Nikdo to po mně naštěstí ani nechce :) O tom ale asi až v dalším videu o fenoménu na sociálních sítích #spolupráce.

Nechci Vás tu nudit dlouhými odstavci, myslím si, že jsem ve videu řekl vše podstatné. A možná Vás díky tomu napadly nějaké nové dotazy. Takže budu rád, když mi sem hodíte komentář s tím, co by Vás zajímalo a já na to zkusím odpovědět. Když to bude v mých silách. A jen tak abychom se nenudili, tak přikládám na hraní jeden RAW. Posledně to mělo docela úspěch. Tak se pak nezapomeňte pochlubit na FB v komentářích s Vaší úpravou. ;) Mojí verzi vidíte níže.