První zimní Sněžník

To jsem Vám takhle jel po dlouhý době do Děčína doufajíc, že ulovím nějaké fotky. Po sobotní obhlídce Sněžníku, kterej byl pod mračnou pokličkou, jsem trochu ztrácel naděje. Ale stejně mi to nedalo a na neděli jsem nastavil budík na 6:00.

Neděle, 6:00 a začíná hrát ta otravná melodie. Nevím co se děje, kde jsem a co mám dělat. Koukám do stropu a asi pět minut přemejšlím, jestli mám jít do práce a nebo jestli se nejedou nějaký závody. Pak mi dochází, že jsem chtěl jít fotit. Mozek už se naloadoval. Ufff. Během dalších pěti minut už škrábu okno na autě a vyrážím směr Děčínský Sněžník. Venku je tma, ale je vidět, že je obloha bez mraků. Na teploměru je -5°C, což je další dobrý znamení. 

Během dalších pěti minut už dávám první fotku na instastories, abyste mi věřili, že byla fakt zima, tma a něco málo po šestý ráno :) Cestou k rozhledně aspoň zkouším svoje nově nazutý starý zimáky. A obstály (i když jsem jim moc šancí nedával). U rozhledny mi je jasný, že jsem udělal dobře. Dost možná se i uchechtávám nahlas, rychle vybíhám z auta, beru cajky a běžím na hřeben, vlevo od rozhledny.

No a od týhle chvíle se už jen kochám, měním objektivy, filtry, mrznou mi ruce, kloužu po skále, sedám si na sníh, abych si vyfotil #nohyvluftu, pobíhám po lese atd. Kdyby mě někdo sledoval, tak se celkem baví. Naštěstí jsem tam byl ale sám (doufám). A bylo to boží :)

Když už bylo sluníčko poměrně vysoko, tak jsem vyrazil ještě na druhou stranu. Vyfotil jsem si ještě rozhlednu a vyrazil směr zpátky. Co se týče focení, tak jsem vyrazil se svojí výbavou Canon 5D III, Canon 16-35L f/2,8 II a Canon 70-200L IS USM. K tomu jsem měl přibalenej přechodovej filtr, kterej jsem konečně pořádně vyzkoušel. Tak trochu mám z něj rozpačitý pocity. Přes ten filtry se ty barvy tak trochu rozpíjí a nejde udělat pěkně ostrá hvězdička ze sluníčka. Na druhou stranu to fakt pomůže s tou expozicí na spodku fotky. 

Klasicky cesta dolů byla o něco „zábavnější“, ale i tu jsem zvlád. Nahoře už je to fakt jak po návštěvě Mrazíka. Takže jestli se tam vydáte, tak fakt bacha. Při zpáteční cestě jsem to ale nevzal přímo domů a jel jsem směr Maxičky, protože se tam drží zbytky mlhy, kterou prosvítává sluníčko. A nebylo tomu jinak ani v tomhle případě.

V lese na Maxičkách asi začíná nejvtipnější moment celého focení. Jedu po silnici, vidím paprsky světla v mlza, zapíchávám auto v krajnici. Který vypadalo jak kdybych usnul za volantem a poslal to do škarpy. Vybíhám do lesa a tam skáču z leva doprava. Protože vím, že ta mlha jde hrozně rychle dopryč. Takže pobíhám, skáču, hledám. A doufám, že mě nikdo nesleduje. Opět. Bohužel mi pobíhání moc nepomohlo a zas takový pecky si z lesa neodnáším.

No a to je asi vše. Na stories jsem toho přidával poměrně dost, takže kdo mě nemá na instagramu, tak doporučuju mě zafajfkovat. Příště možná zveřejním i to moje pobíhání :)) Jinak mám klasicky problém se selekcí fotek a je mi líto je vyhazovat, respektive nezvejřňovat. Tak se nezlobte, že jich je tu víc. Obráceně ale budu rád, když dáte vědět, které fotky se vám líbily nejvíc, abych si vytvořil nějakej obrázek pro příště a měl tu selekci o něco snazší.