Slovinsko – výlet den 1. a 2.

Letos jsme se rozhodli vynechat klasickou dovolenou u moře a radši víc cestovat po Evropě, vždy jen na pár dnů. V Rakousku, Německu, Francii a Itálii jsme už letos byli. Takže nám zbývalo Slovinsko. 

Rozhodnutí vyrazit na Slovinsko bylo docela spontánní a v podstatě jsme se cca 14 dnů dopředu rozhodli, vzali si dva dny v práci dovolenou a začli plánovat cestu. No plánovat. Klasicky jsme to nechali na poslední chvíli a já se dva dny před odjezdem snažil ještě vysocializovat (čti získat informace na sociálních sítích), jaká místa stojí za obhlídnutí. Primárně jsme chtěli prošmejdit Triglavský park a jeho okolí. Jenže ono to není tak lehký. Kopce v Julských Alpách jsou pekelně vysoký a my nejsme zrovna horolezci a dost možná ani horolezčata. Tak jsem začal ladit dostupnější místa.

Vyrazit jsme chtěli ve středu večer tak, abychom někde přespali cestou a ráno si užili východ sluníčka na Slovinsku. Jenže do toho se mi přimotal Glossglockner a možnost kolem něj projet Glossglockner štráse, což je cesta za 35euro, která vás vyveze proklatě vysoko. Cestá má cca 50km a v podstatě během pár kiláků vystoupáte fakt vysoko a hned se můžete kochat parádníma výhledama. Pro nás to byla zajížďka asi jen 100km, takže by byla blbost to tudy nevzít. Takže plán byl následovnej. Ve středu po práci naložit Pašíka (jídlo, dva spacáky, matrace, jídlo, dvě tašky s oblečením a dva fotobatohy) a vyrazit co nejdřív směr Glossglockner, abychom tam byli nějak rozumně, trochu si zdřímli a ráno v 5:00 mohli při otvíračce vyjet nahoru. 

Všechno víceméně klaplo, z ČR jsme vyjeli v osm večer a ve dvě ráno jsme už parkovali u vstupní brány na GG štráse. Před pátou nás vzbudil budík a přesně v pět jsme si kupovali lístek a frčeli si to hore za východem sluníčka. Východ měl bejt někdy kolem půl 6 ráno a tak jsme měli co dělat a mně bylo jasný, že na první možný vyhlídce to musíme píchnout a vyběhnout ven lovit. A taky jsme to tak udělali. Naštěstí jsme to píchli na fakt famoznim místě, odkud se dalo seběhnout mimo stezky a jít na planinu, odkud byl super výhled. Počasí se ze vteřiny na vteřinu měnilo a já nevěděl na jakou světovou stranu se dívat dřív. Takže jsme se tu sekli na cca hodinku a užívali si tu podívanout.

Pak jsme si všimli, že se na nás řítí docela černej mrak. Tak jsme skočili do auta a že popojedem. Naštěstí nás to ale minulo a spadlo jen pár kapek. Ale to už jsme byli na cestě za poznáním dalších vyhlídek. Kolem cesty běhá hrozně moc svištů a dost hlasitě pískaj, když se cejtěj ohrožený. Ale jsou fakt vtipný. Jinak teda po tý cestě tam toho je strašně moc na focení a kochání. A člověk má tendenci furt zastavovat a něco vymejšlet. Dovedu si představit tam strávit klidně celej den nebo klidně dva. 

Například jsme se omylem dostali k tomuhle jezírku s vodopádem a neskutečnym výhledem. Ono většinou je vidět jen malý „odpočívadlo“ a vy kolem toho bezpovšimnutí projedete. Ale když tam zastavíte a jdete se podívat kousek dál, tak se vám otevře třeba takovejhle výhled. A najednou se přistihnete s batohem na zádech, foťákem v ruce, běžíc někam do kopce a s úsměvem na obličeji.

No a pak se dá jet až na vyhlídku ke KAISER-FRANZ-JOSEFS-HÖHE, kde je i obrovská přehrada a spousta trailů na výlety. Akorát, že tyhle cesty zaberou podle mě minimálně půlden. Kterej jsme my bohužel už neměli. Protože cílem naší cesty nebylo Rakousko, ale Slovinsko.

Tak či tak bylo už cca 11hod dopoledne a já byl po vstávačce a předešlém řízení docela utahanej. A tak jsme si na jednom odpočívadle dali stopku, udělali si office, mrkli na fotky z rána, udělali si kafčo a prostě si užívali klidného čtvrtečního dopoledne. Jak jinak než s parádním výhledem.

Cestou z Glossáče minete ještě spoustu zajímavých míst, jako třeba tenhle kostel v Heiligenblut nebo pak třeba vodopád atd. My se ještě párkrát zastavili na kochačku. Ale navigace na nás řvala z auta, abychom pokračovali v jízdě směr Villach a Slovinsko. 

Cíl v navigaci byla Kranjska Gora. Po Rakousku jsem jel po dálnici, dálniční známka je za 250kč (kupoval jsem jí 20.7., takže ještě platí kdyby někdo chtěl, rád předám), ale na Slovinsko jsem už zadal neplacené cesty. A dobře jsem udělal, protože mě stáhlo na párádní výjezd s 18% stoupáním. Odměnou za výjezd je pak stojící tank u silnici a hraniční přechod do Slovinska. Tady doporučuju zvážit tuhle cestu v případě, že nemáte 100% v pořádku auto. Turbo tu dostane docela za uši. A brzdy následně taky. Z google maps jsem věděl, že v Krajnske Goře je dobrá koupačka, takže jsme namířili k potoku, kde jsme se doslova osvěžili a probrali a pak už si to namířili směr Bled.

Do Bledu to je cca hodinka a nějakejch 50km, plus mínus. Po příjezdu do Bledu mi spadla brada, když jsem viděl hromady lidí s ručníkem kolem jezera. Bylo to takový divný. Nejsem zvyklej na takovej pohled bezprostředně v centru města. Když jsme se šli ale mrknout k vodě, tak jsme to pochopili. Voda byla krásně čistá s ideální teplotou. Nechtěli jsme ztrácet čas a jeli rovnou najít vyhlídku Ojstrica. Navigace nás navedla na takovou šterkovou cestu, na kterou jsme uhli ze silnice vedoucí kolem jezera a táhla nás do lesa. Tam to ale už moc nešlo a tak jsem nechal auto u starého opuštěného penzionu. Když kliknete na odkaz, tak vám to ukáže kde to bylo. Je to sice takový strašidelný, ale je tam rovná zem, jste 2minuty od jezera a hlavně 15min od vyhlídky Ojstrica. Takže strategicky super místo.

Jak moc to bylo legální tam nechat auto nevím. Ale prošlo nám to. Vyšli jsme se mrknout vyhlídku a obhlídnout terén. Pohled se nám naskytnul famozní. Udělali jsme si pár fotek a šli k autu udělat si večeři a připravit se na spaní. Co se týče spaní v autě, tak jsme volili co nejméně nápadnou variantu. Tzn. žádnej bordel kolem a snažili jsme se být co nejméně nápadní. Takže jsme to vklidu zabalili kolem 10 a nastavili si budíčka na 4:50.

V noci nás nikdo neotravoval a ráno jsme se probudili do krásného počasí. Bohužel. Já se trochu těšil na mlhy a nějakou atmošku, páč mělo v noci pršet. Ale to se nestalo. Vyběhli jsme teda na vyhlídku a tam čekali, co předvede sluníčko. Bohužel se ale moc nevytáhlo. Tak jsme něco málo cvakli a šli k autu, abychom vyrazili zas o kousek dál.

Dalším cílem byla soutěska Vintgar Gorge. Je to asi 15min od jezera. V klidu se dá zaparkovat přímo u soutěsky. No vklidu, za předpokladu, že tam budete brzo ráno, jako my. Tzn. kolem 8:00. Byly tam jen 3 auta. Paní u vstupu dáte 5euro za osobu a můžete jít dál. Tady na vás čeká boží, průzračná voda, krásné skalní útvary a dřevěné ochozy, po kterých to celé projdete. 

My se tam kousli asi na 3 hodiny a to už bylo možná zbytečně moc. Hlavně pak cestou zpátky už byla na těch ochozech docela tlačenica. Takže jestli se sem chcete vydat, tak fakt brzo ráno a nebo pak prej před zavíračkou. Jinak když dojdete na konec, tak je tam vodopád a plážička, kde se dá koupat. Takže jestli budete mít s sebou plavky, tak se můžete osvěžit :)

No a abychom toho neměli málo, tak jsme vyrazili směr Bohinjské jezero. Ono když vstáváte v 5 ráno, tak toho stihnete faaaakt hodně. Bohinjské jezero je cca hodinka cesty z Bledu, krásnou krajinou. Jezero samo osobě je parádně čisté s koupatelnou teplotou. Ale zas je kolem něj poměrně narváno. My měli štěstí a píchli jsme auto k Církvi Sv. Duh, kde se nic neplatilo a smí se tam stát 2hod. Což na koupačku stačí. Navíc je tam tohle skvělý molo. A nebylo tam ani moc lidí.

Po koupačce jsme vyrazili směr konec cesty č. 904. Teda směr vodopád Savica. Když pojedete po týhle cestě, tak dojede až na placený parkoviště. Tam po nás chtěli 3eura a řekli nám, že je to na 3hodiny. Což je v pohodě. Parkoviště je velký, na štěrku, jsou tam hospody a záchody. My si dali žranici (čebáby a pstruha) a vymysleli si, že půjdem nahoru. Kam nás nohy zanesou. Bohužel to je cca 900 vejškovejch metrů, než se dostanete na nějakou vyhlídku. Takže to chce mít víc času, než 4 hodiny na výšlap a sešlap dolů. Jako jsme měli my. Navíc jsme toho po tom dnu měli už plný kecky. Takže jsme se dostali k Domu na Komni, koupili si pití, orazili a běželi zas dolů. Jestli se odsud budete chtít dostat někam dál, tak počítejte s vejletem aspoň na 6hodin. A vemte si sebou dost vody a energie.

My se k autu dostali až po 10. Parkoviště bylo skoro prázdný a nám bylo jasný, že jsme přetáhli ty 3 hodiny. Hlídači ale nikde nebyli a tak jsme si řekli, proč tam vlastně nezůstat a nepřenocovat. Byla tam rovina, klid a hlavně jsme nestáli u hlavní silnice, což se prej v Triglavu pokutuje… a jak to dopadlo? O tom až v dalším článku ;)