Slovinsko – výlet den 3. a 4.

V první části našeho výletu na Slovinsko jsem končil tím, že jsme dolezli večer stahaní do auta, které na nás čekalo na parkovišti pro návštěvníky vodopádu Savica. Co jsem tak koukal, tak jsme nebyli jediný, co tam nechali auto přes noc, takže proč to nerisknout. Jako myšičky jsme teda zalezli do Pašíka a padli jak zabitý.

Na sobotní ráno jsme žádný vstávání na východ Sluníčka neplánovali a tak jsme se prospali až do sedmi. V noci byl klid a nikdo neprudil, takže nám to chrápání za tři eura asi vyšlo. Nikdo se na nás zle ani divně nekoukal a tak jsme si v klidu udělali ještě snídani, probrali se a začli plánovat, co budem dělat dál. Já mezitím ještě zjistil, že se mi do ruky zakouslo nějaký obří klíště. A když říkám zakouslo, tak tím myslím fakt zakouslo. Po chvilce mordování jsme ale vyhráli a klíště poznalo, že není radno mi pít krev. A to neplatí jen pro klíšťata :) No nic, balíme krámy a vyrážíme směr další dobrodružství. Jedno dobrodružství nás ale čekalo hned na výjezdu z parkáče. Protože tu visela otázka: budou nás kontrolovat na výjezdu a prudit za to, že jsme přetáhli tři hodinky parkování tak nějak cca o 18hodin? :D

No a co myslíte? Neprudili. Hodní to Slovinci. Nevím na kolik to bylo štígro, ale lepší parking/kemping jsme si za tři eura nemohli přát. Takže frčíme dál, namířeno máme spodem pod Triglavem směr Soča. Cestou jsme se stavili v sámošce v Bohinji, ceny tu byly takový normální mi přišlo. Takže pohoda. Navigace nás táhla po silnici 909, což se nakonec ukázalo jako největší štěstí. Protože díky tomu jsme našli sjezdovku u Soriška planina, u který nám bylo jasný, že musíme zastavit. Protože tu byla šance dostat se na kopec bez bolavejch nohou. Lanovka byla trochu oldschoolová, ale zpáteční jízdenka stála 5euro, takže super. Paní u tiketů mi ještě dala spoustu map a rad kam vyrazit. Neváhali jsme ani minutu, vzali bágly a vyrazili směr kopec.

Když vyjedete nahoru, tak koukáte na Bača valley a vidíte vlastně na celej Triglavskej národní park. Co víc si přát? Navíc tenhle hřeben sloužil jako taková hranice v 2. světové válce. Takže jsou všude staré, betonové bunkry, které se dají prolejzat. Paní u tiketů říkala, že na hřebenu to je na 30min a nebo taky na celej den … 

No a jak myslíte, že to dopadlo v naší variantě, když jsme viděli tyhle pohledy? Původně jsme si říkali, že když jsme přijeli kolem 11, takže třeba tak kolem 14:00 budem u auta. Prdlajs. Na kopci jsme se sekli do 15:00. A zdaleka jsme ho neprošmejdili tak, jak by se dalo. 

Doporučuju si vzít hodně jídla a pití, protože nahoře nejsou žádný hospody. Taky je dobrý mít nějakou větrovku. Kdyby náhodou. Dost tam fučí. Jo a pořádně se namažte. My se samozřejmě sežehli jak bílý párečci na grilu. Pěkně do zlatova. A jestli se nebojíte, tak si vemte nějakou čelovku nebo jakoukoli baterku a pořádně si prolezte ty bunkry. Stojí to za to a dejchne to na vás neskutečnou atmoškou. A dejte vědět, kdo se dostal po schodech až tady na Moziče, na kterým Marťa dělá holubičku. Ty schody k němu jsou fakt hrůzostrašný … 

Co je super, tak že je odsud vidět i Triglav. Teda měl by bejt, kdyby se neschovával v oblacích :) A já si tu dovolím menší fotovsuvku. Čím víc cestuju, tím víc doceňuju lehké fotovybavení a věci kolem toho. Jako například batoh. Před tímhle výletem jsem pořídil batoh od Peakdesignu – 20l Everyday Backpack a musím říct, že to byla skvělá volba. Ten batoh toho umí strašně moc, doporučuju shlédnout video, ale hlavně je prostě hrozně praktickej. Díky možnosti si ho přizpůsobit přesně tak, jak potřebujete. Na tenhle výlet jsem si vzal svojí A7rII + Loxii 21mm a 35mm, Batise 18mm, Sony 55/1,8 a Sony 70-200/4 a právě kvůli těm pevným sklům jsem měl tendenci objektivy často měnit. A s tímhle batohem mě to vůbec neštvalo. Navíc se mi do něj vešly další věci, jako bunda, jídlo, pití, GoPro atd. Ono to zní jako taková nepodstatná věc, ale když jste pak někde přes 5 hodin na tůře, tak se sakra projeví to, že jste vzali něco zbytečně nebo naopak, že jste na něco zapomněli.

A co se týče fotovýbavy, tak jsem zjistil, že tam jsem si toho vzal zbytečně moc :) Přiznám se, že 90% výletu jsem nafotil na Loxii 2,8/21. O tomhle sklu se tradují velký povídačky a já tomu nevěřil. Dokud jsem si ho nevyzkoušel. Ta ostrost, ta kresba, kontrast, hvězdičkování … To je prostě paráda. No a když jsem zrovna neměl nasazenou jednadvacítku, tak jsem jí měnil za 35mm a nebo za zoom 70-200/4. Který mě mimochodem moc mile překvapil svou rychlostí a kresbou. Viz fotka nad tímhle odstavcem. Aspon vím, že napříště mi stačí fakt jen pár objektivů a já tím ušetřím dost místa a váhy.

K autu jsme se nakonec dostali až ve 4. Zase úplně stahaný. Ale příjemně. Hlavně jsme byli fakt rádi, že jsme si nahoru vyjeli a vše si to tam prošli. Mimochodem na parkáči u lanovky by se podle mě dalo taky uplně v klidu spát. Dá se to píchnout k lesu a bejt dost nenápadnej. Takže jestli budete hledat místo na spaní v autě. Tady by to mohlo jít. No ale zpět k výletu. Dali jsme tu ještě rychlý kafe a chill u lesa. Dobili baterky v noťasech a připravili pro vás pár fotek na fejsíčky a instáče. A s čistou hlavou jsme mohli vyjet směr Soča. Nečekal jsem, že to odsud bude na dvě hodiny, ale bylo. U vjezdu do parku Triglav jsme se ještě vykoupali v Soče, kde byla uplně boží, čistá a ledová voda. Zkusili jsme ještě vyjet Triglavem co nejvýš, abychom chytli poslední paprsky Slunce. Bohužel se nám to nepovedlo a na nejvyší bod Vršič pass jsme se dostali až moc pozdě.

Tady jsme byli už fakt v srdci národního parku a nevěděli jsme, jak vyřešit spaní. Všimli jsme si ale, že na parkáči pod Tičarjevova domem, nejsme sami, kdo tam zůstane a bude nocovat. A tak jsme to prostě risknuli. Stejně už bylo po 22:00 a začínala bejt docela tma a ráno jsme chtěli vyběhnout na kopec lovit východ. Tak jsme to prostě zkusili. Spali jsme jak zabitý a budík nás vytáhnul z auta kolem páté ranní. Rychle jsme sbalili potřebné věci a vyrazili směr kopec Prisojnik. Což se nakonec ukázalo jako hodně ambiciozní nápad a my radši zvolili jen vyvýšenej kopec nad Poštarskim domem. Na Pristojnik to totiž bylo podle ukazatelů 3 hodiny :D.

Ono ale bohatě stačilo to, kam jsme vylezli my. Protože ten východ byl prostě opět epickej. A trval dobrou hodinu a my si to užívali plnými doušky. Počasí se měnilo z minuty na minutu. Z jedný strany se klubalo Sluníčko a z druhé strany se šinuly tmavé mraky. Foukal vítr, pod námi bečely ovce a do toho byly slyšet už jen závěrky našich foťáků. 

Když už jsme měli z východu nafoceno dost, tak jsme sešli níž a tam na nás čekal ještě zbytek betonového bunkru a já si všiml tohohle pohledu. Hned jsem věděl, že to bude vypadat nejlíp na Loxii 2/35 a taky že jo :) Těch věcí, co se tu dá fotit je strašně moc. A člověk občas neví, kam se dívat dřív. Po cca hodince jsme se pomalu dostali k autu a přemejšleli jsme, jestli dát jídlo a zkusit vyjít na ten Pristojnik a nebo dát ještě něco v Kranjské Goře a vyrazit směr Hallstatt a dom. Nakonec vyhrála druhá varianta. Lezení po kopcích holt necháme na příště. Aspoň máme důvod se sem vrátit. Jinak u auta za náma přišel hlídač z parkoviště a říkal, že stání stojí 3eura na celej den. Tak jsem mu řekl, že akorát zrovna balíme, že jsme přišli z kopce a že jedeme pryč. Tak se tak usmál a jen dovětil: A víte, že je tu. zakázaný spát v autě? :) Na což jsem mu řekl, že jsme přijeli brzo ráno na východ a že jsme v autě nespali. Pousmál se a nechal nás být … 

V Kranjské Goře jsme dali snídani v cukrárně a vyrazili ještě očíhnout vápníkové jezírko Zelenci. Je tu krásná čistá voda a je vidět na dno, na kterém vybublává vápník. Nebo tak něco. Moc jsem to nestudoval. Ale vypadalo to parádně. Akorát s blížící se odpolední hodinou tam začalo přibývat i turistů. Tak jsme jeli … směr Hallstatt.

Hallstatt je od Zelenci cca dvě hodinky, takže pohoda a je to vlastně cestou domů. Takže by byla chyba se tam nestavit. Chyba by taky byla jít do Hallstattu v neděli odpoledne. Těch japonců … to jste neviděli. My ale měli v plánu Five fingers, což je vyhlídka na kopci Krippenstein, na kterou se dostanete lanovkou, kousek za Hallstattem. Jízdenka bohužel není za 5 euro jako ve Slovinsku, ale za 30. I tak si ale myslím, že to za ten výhled stojí. Kromě Hallstattu je vidět i na Dachstein. Teda pokud se opět neskrývá v mracích :)

Bohužel jsme se tu nemohli už moc zdržovat, protože jsem nechtěl moc pozdě domů a tak jsme to načasovali na odjezd přesně ve 4 odpo. Cesta domů z Hallstattu trvala nějakejch pět hodin a my dojeli dom po 9, celkem bez nějakejch zášprců. Což bylo překvapivý na to, že jsme se vraceli v neděli. 

Tak teď takový shrnutí jo. Celkem jsme spali v autě 4 noci, najeli jsme 1530km, průměrnou spotřebu jsem měl 5,7l/100km. Což je nějakejch cca 90l nafty, tedy cca 2700kč. Plus jsem platil dálniční známku na rakousko 250kč. To je celkem cca 3000kč za cestu, aby se to lépe počítalo. Do toho jsme platili 35euro Glossglockner, 10euro soutěsky, 3eura jedno parkoviště, 60euro lanovka na Krippenstein, 10euro lanovka u Moziče. A možná jsem na něco zapomněl, ale počítejme cca 120euro útrata. Takže celkem cca 6000kč na dva lidi v nákladech. Když teda nepočítám jídlo, to ať si každej prožere za kolik se mu bude chtít :)) Myslím, že za málo peněz to bylo strašně moc zážitků, poznání novejch míst, objevování atd. Já osobně jsem z toho výletu fakt nadšenej a rozhodně se sem vrátím.

Ještě poslední věc na shrnutí. Když sem pojedem příště, tak bych jel na Kranjskou Goru, tam se klidně zdržel déle. Je to tam fakt hezký a je to z ní jen 30min na sedlo Vršič. Z něho bych chtěl dát nějakou pořádnou tůru na kopce. Pak bych se vrátil zpátky do Gory a asi spal někde tam. Bled bych zase dal jen tak západ-východ a pryč. Tam nemá cenu se zdržovat. Jeden den by to chtělo strávit nad Bohinjskym jezerem a vyšlápnout si to nahoru na Koču na Planini pri jezeru. A pak bych jeden den věnoval tomu areálu kolem Moziče. Uff, toť asi vše z našeho výletu. Děkuju, že jste nás sledovali a reagovali jste nám na instastories atd. Bylo to super. Teď už jen vymyslet, kam příště? :)

Jo a nezapomeňte mrknout k Martě na její web. Myslím, že ona to viděla zas trochu jinak než já :) >>> freecoolina.cz <<<