Sport – pár tipů

Minulý článek Noční focení – pár tipů měl poměrně úspěch, což mě namotivovalo pokračovat v psaní podobných tutoriálů. V neděli jsem se na základě vašich komentářů na Facebooku rozhodl, že na předešlý tutoriál navážu pár tipy ohledně Sportu. Přeci jen k focení sportu mám nejblíže a díky sportu jsem se vlastně začal věnovat focení.

Než začnu, tak raději opět upozorním na to, že veškeré tipy/rady co zde budu psát, jsou získané jenom stylem pokus – omyl a nejsou podložené technický znalostmi, studiem atd. Takže nenesu žádnou odpovědnost za nepovedené snímky. ;) A teď už k jádru pudla. Začal bych technikou. Potřebujete krabičku, která umí fotit a na která disponuje Manuálním režimem nastavení. To je základ úspěchu. Na takový ty „golfisty“ a „plavce“ v nastavení zapomeňte. Z technickýho pohledu vás při focení sportu bude zajímat nastavení: času, clony, iso, ostření, eventuelně vyvážení neboli WB (ale doporučuju fotit do RAWu a WB nechat na auto a ladit to až v PC).

Ještě krátce popíšu režimy, které používám já. Nejčastě je to režim M, tedy manuální režim kompletně všeho. Eventuelně používám prioritu clony, tedy režim A. Priorita clony znamená, že si nastavíte clonu a korekci expozice (EV, většinou -3…-2…-1…0…1…2…3 – víte co myslím? :) ) a foťák za vás dopočítá čas pod toho, kam ostříte. Nicméně tohle může být dost ošemetný a zároveň užitečný. K tomu se ale ještě dostanu. Asi nemusím vysvětlovat jak čas a clona fungují, ale pro jistotu. Čím kratší čas, například 1/4000sec, tím lépe zvládne foťák zmrazit akci, tedy nerozmazat jezdce. A čím nižší clona, například f/2,8 tím více světla vám jde skrze objektiv do foťáku a tím kratší čas můžete nastavit. „Jasný, takže dám nejnižší clonu a nejkratší čas a mám vyhráno“ Může to tak vypadat, ale pravda to vždy být nemusí. Například u zrcadlovek se s nižší clonou snižuje i hloubka ostrosti. Tzn. že je pak na fotce vidět, jestli jste ostřili na řídítka nebo hlavu jezdce, která je o půl metru jinde. Sice docílíte rozmazaného pozadí, ale dost možná i rozmazaného jezdce kvůli špatnému zaostření. V tomto směru mají výhodu micro čipy (OM-D, Pen, Panasonic), které nemají tak malou hloubku ostrosti a i na f/1,8 vám nechají určitou toleranci. Máte tedy vyšší šanci na ostrou fotku.

Takže dvě podstatný veličiny už máme za sebou a teď na pomocníka, kterýmu se říká ISO. ISO vám pomáhá při špatnym světle zkrátit čas. Bohužel u focení je to vždy něco za něco a stejně tak je tomu i u isa. Čím vyšší ISO, tím kratší čas nebo vyšší clona (tj +), ale zároveň i vyšší šum na fotce a ztráta kresby atd (tj. -). Laicky řečeno, vyšší ISO kazí kvalitu. Každý foťák to má jinak, některé hravě zvládnout ISO1600 některé i vyšší a u některých je strop ISO800. Je dobré si určit hranici, přes kterou vlak nejede a při focení jí neporušovat a raději hledat jiné varianty, jak fotku pořídit.

Takže tu máme tři věci, které si musíme hlídat a které jsou na sebe navázané. Výsledkem sladění těchto veličin je fotka s expozicí ideálně někde mezi EV -0,3 až EV 0,3. Někdo si poradí i s -0,7 nebo 0,7, nicméně já se snažím držet spíše té nižší hranice. Čím více do záporu EV jde, tím je fotka tmavší (podexponovaná) a čím více jde nad nulu, tím je světlejší (přepálená, přeexponovaná).

Na začátku jsem zmínil ostření, to je asi největší kámen úrazu při focení sportu. Já řeším tři nastavení: S-AF, C-AF a MF. Zkusím je popsat jednotlivě. S-AF neboli single autofocus, funguje tak, že na polovinu namáčknutí spouště vám foťák zaostří tam, kde máte ostřící bod a zůstane tam zaostřeno dokud nesundáte prst z pouště. Tenhle způsob používám asi nejvíce pro předostřování. Například. Vím, kde chci mít jezdce, tak si tam zaostřím a čekám až projede. Pro sichr mám nastavenou sekačku a fotím tak, abych měl jezdce před bodem, kam jsem ostřil, v bodě a za ním. Tohle používám u 90% fotek. Fotil jsem na hodně foťáků, od Nikonu D80, D7000, Canon 60D, 5D III po Sony A77, A99 a OM-D a zatím mě žádný z nich zcela nepřesvědčil o 100% funkčnosti C-AF (teda krom novýho OM-D, ale ten jsem ještě taky zatím zcela neotestoval). A proto volím předostřování a režim S-AF. Ale co že to to C-AF je? No přeci kontinuální ostření. Nastavíte si ostřící bod a foťák proostřuje na vše, co se v tomto bodě objeví. Takže pojede-li proti vám auto/jezdec nebo cokoli jinýho, foťák by na něj měl průběžně ostřit. Bohužel, tohle třeba u focení cyklistiky moc nefunguje. MF je pro fajnšmekry, který umí manuálně ostřit. Někdy není na zbyt, ale osobně to moc nepoužívám. Tedy krom rybího oka.

V případě, že fotíte do režimu A, tedy priority clony, tak si musíte dávat pozor na to, kde máte ostřící bod. Můžete třeba exponovat na jezdce v černém dresu a může vám to dost narušit expozici. Samozřejmě záleží na tom, jestli máte nastevené bodové měření expozice nebo celoplošné atd. Ale i tak, to může dost ovlivnit výsledek.

Jinak předostřování funguje prostě celkem dobře, jen je nutné si uvědomit, jak to funguje. Například ikdyž zaostříte na něco, co je pět metrů od vás, si představte, že jste střed kružnice a cokoli od vás na kružnici v poloměru 5m bude ostré. Kapišto? :) Vím, že to takle zní blbě, ale nenapadá mě jiný způsob, jak to vysvětlit. Ještě zkusím dát příklad na konkrétní fotce, kde jsem použil předostřování. Například u fotky níže jsem věděl, že chci mít jezdce ostrýho na úrovni tý pneumatiky. Zaostřil jsem si tedy na tu položenou pneumatiku a čekal na ten správný moment.

Až to natrénujete, tak můžete zkoušet i složitější ostření. Nejnáročnější je to asi skrz nějaké předměty.

A teď koukám, že se ten článek celkem protáhl. Ještě jsem chtěl nakousnout kompozici, dopomoc s blesky a jiné fígle. Ale asi bude nejlepší, nechat si to na další články. Rozhodně ocením, když mi dáte nějakou zpětnou vazbu, abych mohl další články napsat třeba zase o něco lépe :)

A nezapomeňte sledovat mojí FB stránku, viz odkaz dole pod článkem ;) Ještě mě tak napadá, co byste řekli na možnost nahrávat mi sem vaše fotky a já bych k nim psal, co si o nich myslím? Pokud byste o to měli zájem samozřejmě … Díky za přečtení a zas v pondělí zdar!