Pár tipů – Objektivy

Poslední dobou se mě poměrně hodně lidí ptalo na to, jaký objektiv si koupit, čím fotit, co je vhodné na co atd. Tak jsem si řekl, že právě objektivům by bylo fajn se věnovat v dalším díle „Pár tipů“.

Teda povím vám, ze začátku mi to přišlo jako jednoduchej úkol, ale pak jsem začal víc dumat nad tím, jak vám to všechno popíšu a ejhle, ono to tak jednoduchý nebudu. Jelikož mám kolem sebe hodně lidí fotících na OM-D a Peny od Olympusu, tak budu prioritně popisovat objektivy na tyto foťáky. Ale nebojte se, budu se věnovat i těm s velkejma černejma foťákama :)

Začnu setovým objektivem, neboli seťákem. Spousta lidí řeší, jestli kupovat foťák se seťákem a nebo koupit jen samotné tělo a dokoupit si rovnou nějaký dražší objektiv. Já si zkusil několikrát obě varianty a příkláním se k tomu, koupit si tělo vč. seťáku. Pro začátečníky je to skvělá věc, objektiv má většinou široký rozsah a vy si aspoň můžete zkusit, co vás bude bavit. Nemluvě o tom, že seťáky díky vyšším clonám nedisponují malou hloubkou ostrosti (laicky řečeno rozmazaného pozadí) jsou vhodné na krajinky, párty fotky atd.

Já mám seťák Olympus M.Zuiko 12-50mm se clonou 3,5 – 5,6, po přepočtu je to 24-100mm na zrcadlovkách. Tenhle kousek bych zrovna určitě doporučil všem, co si přemýšlí o koupi OM-D či Penu. Díky elektronickýmu zoomování se přímo hodí na natáčení videí. Je lehkej, skladnej a hlavně odolnej. Ono všeobecně tyhle seťáky jsou fajn. Třeba na Canonu jsem měl 17-85mm a to byl taky parádní kousek.

Nemluvě o tom, že ty seťáky mají většinou nějakou vychytávku. Někdy je to „vychytávka“, která vás má nalakát na koupi daného přístroje a někdy to dává hlavu a patu. Například na zmíněném 12-50 je režim makro. Objektiv se po přepnutí zaaretuje na ohnisku 43mm a umožní váš kratší ostřící zvdálenost. Díky tomuto se už i s tímto základním objektivem dá celkem vyblbnout.

Vím, nesmím zapomínat na focení sportu. To bývá u seťáku trochu problém kvůli právě vyšší cloně. Když například chcete fotit v lese nebo při tmavších podmínkách, tak se potřebujete dostat na krátký čas. Na který se dostanete přes nízkou clonu (f/1,8 – f/2,8) nebo zvýšením ISO. Navíc seťáky nebývají dostatečně rychlé, co se ostření týče kvůli širšímu ohniskovému záběru. Nicméně fotit se s nimi samozřejmě dá. Například v kombinaci s blesky se dostanete na poměrně koukatelné kousky si myslím.

Dalším fenoménem různých akcí jsou Teleobjektivy. Většinou bývají za nějakou zvýhodněnou cenu k balení. Nikdy jsem nebyl jejich zastáncem, přiznávám bez mučení. Jejich ohnisko bývá často 70-300m, v mém případě 40-150mm, tedy po přepočtu 80-300mm. Nicméně když už je ta možnost vzít ho někde levně, tak se vám ve fotobáglu neztratí. Ten od olympusu se dá sehnat kolem 4tis., je lehounkej a malej a svoje si odmaká. Nespoléhejte se ale u těhle objektivů na rychlej fokus. Jejich zvykem je dlouhé hledání. Když se ale naučíte předostřovat, viz předešlé články, tak se s nimi dá fotit parádně i sport, kde se dá lehce docílat „rozmazaného pozadí“.

Kde ale vidím využití, je focení krajinek. v případě, že chcete menší ořez či nějaký detail. Rozhodně ale používejte stativ. Lehce se vám foťák při ohnisku 300mm rozklepe. A nesmím zapomenout podotknout, že se bavím o levných teleobjektivech. K těm dražším se ještě dostanu.

Pokračujeme dál, k mojí favoritce 17mm resp. 35mm krasavici s jednaosmičkovou dírou, dámy prominou. Skvělej objektiv, s nejpřirozenějším ohniskem pro oko, které já stále dost široké a přitom nezkresluje. Navíc často s nízkou clonou. Ovšem pozor, jedná se o pevné ohnisko! Což znamená žádné zoomování. Takže chceš-li větší detail, udělej krok vpřed a nebuď líný! : )) Pevná ohniska mám nejraději. Donutí vás víc přemýšlet a podřídit se fotografii a něco pro ní udělat. Což ve výsledku znamená, že si jí budete více vážit a budete z ní mít větší radost. A vo vo vo tom to je. Dalším bonusem toho je skvělá obrazová kvalita, malá hloubka ostrosti a často menší náklady na pořízení. Mimochodem tohle ohnisko 17mm, resp. 35mm na DSLR je super záležitost pro street foto.

Samozřejmě se s tímto sklem dají fotit i portréty, které přímo svádí k detailům a dokomponování nějakým zvláštním prostředím. Já na svojí pětatříce mám nejradši rozměr. Když jí mám na foťáku a sundám z něj battery grip, tak se vejde do kapsy u bundy. Při procházkách je to vlastnost k nezaplacení.

Dostávám se opět ke sportu. Tím, že pevná skla disponují často nižší clonou, je tu možnost fotit sport na krátký čas a nebát se rozmazání. Nízká clona vám navíc krásně rozmaže pozadí, což bohužel spousta lidí považuje za znak „profi fotografa“. Pozor ale pro ty, co používají zrcadlovky. Díky větším čipům se dostáváte na menší hloubku ostrosti. Tudíž při cloně f/1,8 už je míra rozmazání poměrně velká a je fakt vidět, jestli ostříte na řídítka nebo helmu. O FullFramových fotoaparátech nemluvě. Fotit sport na f/1,8 na FF už vyžaduje vysoké zkušenosti s ostřením.

Dostávám se k dalšímu pevnému sklu, k 45mm f/1,8 (ekv. 90/1,8). Na zrcadlovky se často dá sehnat jako 85/1,8. Super portrétní sklo s delším ohniskem, což v kombinaci s clonou 1,8 a vlastnostmi pevného skla znamená menší DOF = menší hloubka ostrosti = větší rozmazání pozadí či popředí. Toto ohnisko je nutností pro ty, co chtějí fotit portréty, pěkné sportovní fotky atd. Rozhodně je to objektiv, se kterým si užijete spoustu legrace.

Díky malé DOF se dá dosáhnout podobných fotek jako je ta výše. V kombinaci s lehkým protisvětlem a clonou f/1,8 – f/2,8 se dá opravdu kouzlit a je dobré si zkoušet, co protisvětlo dělá. Pozor! Mluvím o protisvětle brzo ráno nebo těsně před západem, kdy jsou paprsky dlouhé. Přes poledne si toho moc nevyzkoušíte, když budete mít slunko nad hlavou :)

Sport je jasnej. Rychlé ostření, možnost krátkých časů, vypíchnutí objektu od pozadí. Nemám co víc říct. S touhle pětačtyříctkou si hraju rád a v podstatě bez ní nedám ránu. Krom toho se tyhle objektiv dají sehnat do deseti tisíc v pohodě, což je za jednaosmičkové sklo prostě super.

Tak a přikrmujeme a jdeme k elitě. Dovolte mi představit 75mm f/1,8 (ekv. 150/1,8). Neskutečně boží sklo, tenhle kousek od Olympus M.Zuiko je celokovový, s obří dírou a skvělými vlastnostmi. Na portréty už je to docela dlouhé sklo, ale jestli nejste líní, tak si těch pár kroků vzad uděláte. Z výsledku si sednete na zadek :) Nicméně při tomhle ohnisku a cloně už si musíte echt. dávat bacha, kam ostříte!

Krom sportu tohle sklo i rád používám při focení různých akcí, kde je například horší světlo a je potřeba zabrat detail. Bez blesku a s ISO kolem 800 se dostávám na časy kolem 1/125 – 1/250 což se dá ještě v pohodě udržet z ruky. Bohužel mě moc nenapadá ekvivalentní dostupné sklo pro zrcadlovky …

A jdem do extrému. Rybí oko. Já používám Samyanga 7,5mm f/3,5, který se dá sehnat kolem šesti tisíc. Plně manuální sklo, které neostří automaticky, ale musíte ostřit vy na objektivu, kde si nastavujete také clonu. S tímhle sklíčkem si užijete spoustu legrace. Nicméně si musíte dát pozor na to, abyste to nepřeháněli. I když … :)

Rybím okem se dá fotit leccos, ale pozor na pokřivování perspektivy …

Samozřejmostí je focení sportu, kde se rybí oko používá velmi často. Pokud šáhnete po levné variantě od Samyangu, tak doporučuju přiblejskávat. Nevím proč, ale fotky, resp. focený objekt, pak vypadá ostřejí. Toto jsem aplikoval i na DSLR.

Tak to jsou „ve stručnosti“ objektivy, které používám já. Vesměs jsem podobná ohniska používal i na zrcadlovkách. Jediné co jsem nezmínil byl objektiv, který jsem měl jak na Nikonu, tak na Canonu a byl to Tamron 17-50/2,8. Levný objektiv kolem deseti tisíc, s příjemnou světelností a dostačujícím rozsahem. Ovšem co se ostření týče, tak to žádnej rychlík nebyl. Dále pak určitě doporučuju pokukovat po 70-200mm. Canonisti mají výhodu a můžou koupit eLko 70-200/4 což je boží sklo. Ty co mají více peněz můžou šáhnout po verzi ve f/2,8. Což už je pořádnej macek, ale fotí se s tím skvěle.

Tak doufám, že vám to k něčemu bylo. A pojďte se mnou vymyslet, o čem si napíšem příště? : )

Předchozí články: